SK Loko Praha A – DDM Praha 6 A

Michal: „Velikonoce již začaly.“

Důležitý zápas v 9. kole jsme sehráli s jedním z konkurentů v boji o udržení – Lokomotivou Praha A. Bohužel množství omluvenek zapříčinilo, že nám chyběla polovina základní sestavy, takže management týmu měl do poslední chvíle starosti sestavit potřebných 8 lidí. Po velkém úsilí se to nakonec podařilo (děkujeme céčku za kolegiální zapůjčení dvou borců z jejich základu), a tak jsme proti domácímu týmu nastoupili sice v poněkud oslabené, přesto však bojeschopné a ambiciózní sestavě – Franta, Vláďa, Martina, Lenka, Jahůdka, Ondra, Michal a Zdeněk.

Lokomotiva má partu vesměs milých a sympatických lidí, ale bohužel její dlouhodobou slabinou je hrací místnost. Nevábně vyhlížející a sprejery pomalovaný barák nebudí důvěru již při příchodu, navíc v jeho okolí se často scházejí dosti pochybné existence. Ona již dřívější těsná hrací místnost Lokomotivy v areálu TJ nebyla nic moc, ale pořád lepší než studený a neútulný sklep, ve kterém se hraje nyní. Martina byla při sestupu do temného sklepení v mírném šoku. Ale abych jen nekritizoval, tak aspoň pochválím výbornou dostupnost místnosti pomocí MHD, snahu domácích vytopit sklep pomocí výkonného elektrického topení (bohužel jsem si o něj spálil botu) a, to musím vyzdvihnout především, dobré a nehlučné osvětlení místnosti (prý jsem si minule stěžoval v článku na nějakou bzučící zářivku, a tak si domácí dali velice záležet, aby se to již neopakovalo 😀 )

V 17:30 zahájil zápas se svou typicky podmračenou tváří rozhodčí Michail Koreček a krátce po té již dostali hráči příležitost předvést své teoretické (ne)znalosti zahájení.

Já hrál s Lukášem Kačmaříkem a i vzhledem k jeho dosavadní bilanci (1½ ze 7) jsem se nechal strhnout k velké nepředloženosti, totiž k použití Svěšnikova. Již někdy v roce 2004, po porážce od jednoho třináctiletého haranta na turnaji ve Znojmě, jsem se zařekl, že tuto populární variantu sicilské hrát nebudu, nicméně čas od času ji (z naivní touhy vyhrát) proti elově slabším hráčům použiju. Výsledky jsou samozřejmě tristní, protože toto zahájení mi evidentně nesedí, což, bohužel, prokázala i partie proti Lukášovi. Krátce po odtahání asi dvacetitahové teorie jsem přehlédl pěšce (ano, ještě jsem byl navíc slepej) a pozice se mi rozsypala jako domeček z karet.

Vláďa přišel jako obvykle pozdě a po té mě ještě iritoval pečlivým vyplňováním partiáře, zatímco mu vesele běžel čas. Mezitím jsem v paměti pátral, co jeho soupeř Aleš Benda hraje na 1.e4 a vůbec se mi nelíbila představa, že je to sicilská. A vskutku, po chvíli se na šachovnici objevila opravdu sicilská a Vláďa, k mému zděšení, opět zvolil ten svůj nesmyslný gambit, ve kterém má bílý za obětovaného pěšce horší pozici.

Martina hrála na trojce černými proti dlouholeté jedničce Lokomotivy Michalu Větrovskému. Ve hře dvou jezdců s klidným vývinem 4.d3 zvolil bílý tzv. Steinitzův plán, ponechal krále v centru a zahájil aktivní hru na královském křídle. Martina reagovala logickou protiakcí v centru a na dámském křídle a stála uspokojivě.

Lenka se utkala na 4. šachovnici s Georgem Bushem. Skutečně, její soupeř Zdeněk Růžička mi připadal jako dvojník amerického prezidenta. Ale nechme politiky a vraťme se k tomu, co se událo na šachovnici 😀. Proti sicilské rozehrála Lenka rutinovaně svojí zavřenou variantu a připravila typický postup f4, soupeř reagoval postupem pěšců na dámském křídle. Přestože pozice byla asi v přibližné rovnováze, připadala mi za černého přeci jen trochu perspektivnější, protože za Lenku jsem neviděl žádný konstruktivní plán.

Jahůdkovi se tentokrát jeho holandská moc nepovedla. Zatímco soupeř byl již kompletně vyvinut a ovládal jediný otevřený sloupec, Jahůdkovo nevyvinuté dámské křídlo připomínalo skladiště nábytku. Partie vypadala na ručník, ale pak se Jahůdkovi z ničeho nic naskytla ohromná šance na nečekaný zvrat. Soupeř se na chvíli zamyslel a pak si zničehonic sebral dámou z d2 vlastní věž na d8! Jahůdka na to chvíli nevěřícně zíral a místo toho, aby bez mrknutí oka pokračoval dále a zinkasoval ještě onu dámu na d8, soupeře upozornil, že si vzal vlastní věž. Tím si ovšem nad sebou definitivně podepsal ortel, protože nemožný tah se vrátil a partie pokračovala normálně dál s pozičně beznadějnou pozicí našeho hráče.

Ondrovi se letos velmi daří, a že si věří bylo vidět i na způsobu rozehrání zahájení. Svého zkušeného a elově silnějšího soupeře Petra Pavlíčka se nezalekl a hned od začátku šel po krku černému králi v centru. Po nabídce oběti jezdce na f5 (kterou však černý nepřijal) vypadala Ondrova pozice opticky velice nadějně. Pan Pavlíček se však dobře bránil, podařilo se mu vyměnit dámy a náhle to byl on, kdo se s dvojicí střelců snažil o výhru.

Michal hrál černými stejně jako já Svěšnikova, a protože, jak jsem se již zmínil, tomuto děravému zahájení moc nerozumím, netroufám si na hodnocení toho, co se v této partii dělo. Laickým pohledem mi však Michalova pozice připadala v pořádku.

Postupně jsme se dostali z první desky až na osmou, kde bojoval neohrožený bijec Zdeněk. Stejně jako Ondra i on se bílými v sicilské pustil bez respektu do svého zkušeného soupeře, kapitána domácích Mirka Kamlacha, tedy hráče o téměř 300 elo bodů silnějšího. Zdeňkovi se podařilo získat krásné pole d6 pro svého koně, což spolu s náskokem ve vývinu vedlo k velké poziční výhodě. Místo postupného zesilování pozice se však Zdeněk pustil do neohrožené oběti figury, pravděpodobně s ideou černého co nejrychleji zmatit. Bohužel tato Talovská oběť nebyla zcela korektní a misky vah se pomalu, ale jistě začaly převažovat na stranu černého.

Celkově byly tedy naše pozice po zahájení nevalné a jasně předurčily celkový výsledek zápasu. Ten se začal naplňovat kolem první časové kontroly.

A překvapivě to byl Michal, kdo vzdal svou partii jako první. Nevím jak se to přesně stalo, ale zaregistroval jsem u něj pouze beznadějnou koncovku bez kvality.

Lenka se bránila lehké soupeřově iniciativě a spoléhala na svůj mnohem lepší čas. Nicméně pan Růžička alias Bush přežil svou časovou tíseň bez úhony a navíc si na šachovnici vytvořil nebezpečného volného pěšce na c-sloupci. Toho mohla Lenka poměrně úspěšně zablokovat tahem Vc2, bohužel si však vybrala tah Vc1, po kterém se síla volného pěšce postupně projevila naplno. Později za něj musela dát figuru a následně i několik svých (drahocenných) elo bodů. Podobně jako v Jahůdkově partii, i zde se vyskytla jedna humorná vložka. Pan Růžička zahrál tah a zatímco Lenka přemýšlela nad svou odpovědí, zatáhl podruhé za sebou a návdavkem ještě zkoprnělé Lence vyčinil, že nemačká hodiny 😀.

Chvíli po té skončily partie na prvních dvou šachovnicích. Dříve ukončil své utrpení Vláďa. Bez čistého pěšce a s horší pozicí nebylo moc šancí, že by svou pozici proti preciznímu Aleši Bendovi zachránil, navíc postupem času se k tomu přidala ještě i kvalita. Celkové výsledky a hlavně pozice vznikající po „Vláďově sicilském pseudogambitu“ mluví jasnou řečí a já doufám, že podobné nesmysly již, minimálně v soutěžích družstev, u Vládi neuvidím. Stejně jako u sebe už nechci vidět používání Svěšnikova, snad si dám říct… 😀. Ke své partii ještě dodám, že krátce před časovou kontrolou jsem po dalším soupeřově jednoduchém taktickém obratu ztratil ještě druhého pěšce a partii po několika tazích vzdal. Mé letošní výsledky v pražské soutěži družstev jsou opravdu tristní…

Zbývající čtyři partie se hrály podstatně déle, ale moc radosti nám také nepřinesly. Zdeněk neprokázal oprávněnost své optimistické oběti figury a materiální převaha kapitána domácích se začala postupně projevovat. Partii ukončil mates na poslední řadě.

Náš první půlbodík v zápase vybojoval Ondra, který se dohodl na remíze v zajímavé koncovce jezdce proti střelci. Později se vyjádřil, že pomocí pěkného průlomu f5 mohl vyhrát, ale to by musel znát koncovku z partie Vlach M. – Mareška, Klatovy 2004 z tohoto článku. Obě tyto koncovky jsou si překvapivě velice podobné. Poučení pro Ondru tedy je, pečlivější studium článků na našich stránkách 😀.

Velkým překvapení pro mě bylo, že Jahůdka dokázal svou nevábnou pozici tahat téměř až do oboustranného vypršení časového limitu. Soupeře asi rozhodilo to faux pas se sebráním vlastní věže, zcela jistě nepokračoval nejpřesněji a na závěr dokázal z pozice vyždímat pouze věžovku 4 na 3. Ta by měla být teoreticky remízová, i když Jahůdka měl místo správného h5 zahráno f5 (hrála se přeci holandská), ale pak se soupeři podařilo vytvořit si dva spojené pěšce a bylo rozhodnuto.

Jako poslední dohrávala Martina. Ve složitém boji proti silnému soupeři rozhodně obstála a na závěr dokonce s kvalitou za pěšce odmítla remízu. Bohužel partie již vstoupila do fáze oboustranné blicky, ve které se Martina spokojila s remízou opakováním tahů, i když popartiové analýzy ukázaly, že po průniku krále mohla pravděpodobně vyhrát.

Odvezli jsme si tedy předčasnou velikonoční nadílku v poměru 1:7, která však, nutno uznat, byla zcela zasloužená.

Zajímavou dohru měla ještě naše závěrečná společná jízda směrem k domovům. Někde na Hradčanské náhle Vláďa zděšeně vykřikl: „baťoh!“ a nám záhy došlo, že jej zapomněl v hrací místnosti. Docela jsme ho litovali, protože vracet se do „Domu hrůzy“ se již nikomu z nás rozhodně nechtělo. Jak se později ukázalo, nebyl naším jediným sklerotikem. Michal po příchodu domů zjistil, že v hrací místnosti kromě partiáře zapomněl i svou „vyhrávající“ propisku 😀. K tomu opravdu není co dodat…

A jak drtivá prohra ovlivnila naše šance na udržení v divizi? Bohužel velmi. Normálně z pražské divize sestupuje jen jeden tým (vítězové 1. tříd nahradí jednoho postupujícího a jednoho sestupujícího), ale tentokrát hrozí, že z 2. lig spadnou dokonce tři pražské týmy a tím pádem z divize sestoupí místo jednoho týmu hned čtyři. Nezbývá nám tedy než uhrát nějaké body ve zbývajících dvou zápasech anebo držet palce Viktorce Žižkov A a Vyšehradu C, aby ve 2. lize neskončili na sestupovém 10. místě (v předposledním kole potěšila Viktorka výhrou v důležitém zápase proti Klatovům).

Fotky ze zápasu nabízí stránky Lokomotivy.

			2068	–		2141	1 : 7
1.		Štross František ml.	2319F	–	Kačmařík Lukáš	2223F	0 : 1
2.		Křivánek Vladimír ml.	2138F	–	Benda Aleš	2184F	0 : 1
3.		Valíčková Martina	2025F	–	Větrovský Michal	2224F	½ : ½
4.		Hacaperková Lenka	1998F	–	Růžička Zdeněk	2106F	0 : 1
5.		Jahoda Ladislav	1946	–	Bechyně Jaroslav	2126F	0 : 1
6.		Pokorný Ondřej	1983	–	Pavlíček Petr	2134F	½ : ½
7.		Hacaperka Michal	1907F	–	Blicha Martin	1991F	0 : 1
8.		Zůna Zdeněk	1848	–	Kamlach Miroslav	2121F	0 : 1