Sokol Vršovice B – DDM Praha 6 A

Ve 4. kole nejvyšší pražské soutěže družstev jsme nastoupili proti zkušenému týmu Sokola Vršovice B. Naše docházka byla vzorná, a tak jsme se ve známé vršovické sokolovně sešli v základní sestavě. Krátce po půl šesté foukl do pomyslné píšťalky rozhodčí Jirka Matyska a zápas začal.

Domácím chyběla první šachovnice, což opět mohlo lehce rozhodit přípravu některých našich svědomitých hráčů. Mě se to tentokrát netýkalo, protože na nějakou přípravu nebyl téměř čas vzhledem k mému působení při natáčení reklamy na čaj Lipton, kde jsem zastával důležitou funkci odborného (šachového) poradce 😀. Proti L. Krňávkovi jsem tedy kvůli své nepřipravenosti sáhl do svého standardního repertoáru zahájení a odblical prvních 15. tahů v jedné z hlavních variant slovanské obrany. To je trochu paradox, většinou když nejsem připraven, tak hraju zahájení velice rychle, a když jsem připraven, tak zase velice pomalu, abych soupeře moc nevystrašil a ten pak na základě toho neuhnul z přípravy 😀. Nicméně z mé pozice po zahájení jsem moc nadšený nebyl, soupeř zvolil dobrý plán a mne v pevné, ale pasivní pozici bez protihry čekala nepříjemná a dlouhodobá obrana. Mnohem lepší vyhlídky jsme měli na druhé desce. Vláďovým pozicím obvykle moc nerozumím, ale tentokrát mi chlapec udělal radost, protože celou partii sehrál velice srozumitelně i pro mě. Ve francouzské si bílými počínal jako starý zkušený poziční mazák a několika přesnými manévry získal jasnou poziční výhodu spočívající v prostorové převaze, krásnému jezdci na d4 a soupeřovu špatnému francouzskému střelci. Na třetí šachovnici zkusil Jirka opět draka, ale ani tentokrát mu nebylo dopřáno předvést své brilantní teoretické znalosti v hlavních variantách s opačnými rošádami. Jeho soupeř Pavel Šedý odmítl soupeřit ve znalostech teorie a rochoval nakrátko, takže Jiřík musel přemýšlet nad svými tahy již od začátku, což obvykle nevěstí nic dobrého… 😀. Pavel hrál proti Budapešťskému gambitu jakousi velice ostrou variantu, což mě vzhledem k jeho pozičnímu stylu překvapilo. Pozici jsem letmým pohledem hodnotil jako přibližně nejasnou 😀. Pátá šachovnice zatím zela prázdnotou, protože domácí hráč nedorazil a Karel se již pomalu začínal těšit na tučný kontumační bodík. Martina se stejně jako v minulém kole zručně vyhnula vyšlapaným teoretickým cestičkám a znovu proti sicilské zvolila vývin střelce na c4 s intencemi vyvíjet figury podobným způsobem jako ve španělské či italské. Lenka musela čelit královskému gambitu a přestože vypadala vystrašeně, nástrahy zahájení zvládla na výbornou. Krále se jí rychle podařilo přesunout do bezpečí dámského křídla a její útočné vyhlídky na křídle opačném vypadaly velice slibně. Již dávno jsou pryč doby, kdy jí soupeři v králáku bětli figuru na f7 a z krále si udělali fackovacího panáka. Honza se tentokrát v otevřené sicilce držel více při zdi. Možná až příliš, protože soupeř záhy získal příjemnější pozici vzhledem k určité převaze v centru a ovládání jediného otevřeného sloupce, na kterém se posléze objevil nepříjemný volný pěšec, který svazoval bílé figurky.

Jako první skončila Karlova partie. Soupeř mu nakonec dorazil a po několika tazích nabídl remízu, kterou Kadlik, po vzorné poradě s kapitánkou a zástupcem kapitánky, akceptoval. Plně totiž zapadala do naší propracované předzápasové strategie - černými remizovat a bílými vyhrát 😀. Na další skončené partie se muselo čekat až do časové kontroly. Jirkova o trochu horší pozice s izolovaným d-pěšcem se přetransformovala do horší střelcové koncovky. V té měl soupeř nepříjemného vzdáleného volného pěšce plus jednoho Jirkova zafixovaného pěšce na barvě střelce, což mu přes Jirkovo obranné úsilí nakonec k výhře stačilo. Honzovi se sice podařilo zablokovat nepříjemného pěšce na druhé řadě, ale soupeř se nenechal odradit a nakonec onoho pěšce stejně prosadil. Stav byl tedy v té chvíli 2½ : ½ pro domácí, a tak Martina, která ve své partii chvíli koketovala s vynucením věčného šachu, dostala od zástupce kapitána rázný pokyn pokračovat ve hře. A udělala dobře, protože stačil jediný tah a soupeř se vzdal! Vyrovnat se nám podařilo díky Vláďovi, který svůj strategický koncert zakončil mazáckou kombinací s vynuceným přechodem do vyhrané pěšcovky.

Mezitím do hrací místnosti dorazil pan píšek Horyna (byl jsem již nesvůj, že na zápase dosud nebyl přítomen) a přinesl nám vedení v zápase! Náš třetí bod se k mému velkému překvapení urodil na 1. šachovnici, kde jsem se celou partii bránil soupeřově lehké iniciativě. Můj snad jediný aktivní tah v partii jsem spojil s průhlednou léčkou, do které však soupeř neočekávaně spadl a dovolil mi tak letos poprvé skórovat naplno. Kdo chce vidět konec této partie, nechť si koupí ve středu deník Sport a nalistuje šachovou rubriku 😀. Musím říci, že tato nádherně nezasloužená výhra mě velice potěšila (asi jako Honzu, když jeho soupeř v bleskové partii překročí čas se třemi dámami proti jedinému pěšci) a po mých, dosud katastrofálních, výsledcích mi přinesla potřebnou psychickou vzpruhu. Ono se opravdu hraje mnohem hůř, když má člověk pouze půl bodu ze tří partií, i když se snaží nepřipouštět si to. Stále více a více zjišťuji, že šachy jsou z velké části pouze o psychologii.

Vedli jsme tedy 3½ : 2½ a dohrávaly se poslední dvě partie. Pavel po divokém zahájení s oboustranně visícími figurami získal nádhernou útočnou pozici, kterou však nakonec pouze přetransformoval do koncovky věží a nestejných střelců s pěšcem navíc (Karel hlásil ve střední hře nějakou výhru po tahu Vh4). Ani z pěšce navíc se však Pavel neradoval příliš dlouho a po soupeřově taktickém obratu vynucujícím materiální rovnováhu, zbyla Pavlovi už jen pověstná pěšcová převaha na dámském křídle ve vzniklé věžovce. Tu se Pavel, na základě tehdejšího nepříznivého stavu a po instrukci kapitánky, snažil dlouho uplatnit, ale bohužel podcenil protihru černého na opačném křídle. Soupeř sice musel odevzdat věž za Pavlova posledního pěšce, ale sám se rozběhl svými spojenými pěšci kupředu takovou rychlostí, až se z toho všem přihlížejícím zamotala hlava. Pavlovi se nakonec podařilo zlikvidovat alespoň jednoho pěšce, ale protože druhý utekl do dámy, byla Pavlova pozice beznadějná. Tedy beznadějná, koncovku dámy proti věži občas nedokážou vyhrát ani supervelmistři s elem přes 2700, ale vzhledem k tomu, že Pavel měl necelé dvě minuty proti čtvrthodině, bylo rozhodnuto. Přesto Pavel zaslouží pochvalu, že se obětoval a vzal na sebe neúměrné riziko v zájmu týmu.

Za vyrovnaného stavu 3½:3½ se tak dohrávala poslední partie. Lenka po výborně sehraném zahájení stála ve střední hře nádherně a několikrát mohla rozhodnout partii ve svůj prospěch. Bohužel svých šancí nevyužila a po výměně dam již stála v koncovce dokonce i hůř. V oboustranné časové tísni se ale pozice opět přibližně vyrovnala a vzniklá věžovka již vypadala hodně remízově. Lenka však následně přehlédla postup soupeřova pěšce, po kterém si nepříjemně zaktivizoval věž a vykřesal tak jistou naději na výhru. Pozice byla objektivně remízová, ale Lenka pod dojmem zpackané partie zahrála pod své možnosti a nakonec si připsala svoji první letošní prohru.

Škoda, z tohoto zápasu jsme si měli odvézt nejméně bod. Snad nám v konečném účtování nebude chybět.

P.S. Milý čtenáři, děkuji Ti, že sis našel čas a dočetl celý článek až sem. Na druhou stranu se mi moc nelíbí, že Ti to zabralo pouze pár minut, zatímco já nad článkem strávil několik hodin. Proto Tě prosím, aby sis celý článek přečetl pěkně pomalu a pozorně ještě nejméně desetkrát, aby se to trochu vyrovnalo. Na závěr jej nezapomeň pořádně pochválit, díky!

			2068	–		2194	3½ : 4½
1.		Štross František ml.	2319F	–	Krňávek Lubomír	2291F	1 : 0
2.		Křivánek Vladimír ml.	2138F	–	Kohout Vratislav	2192F	1 : 0
3.		Šmejc Jiří	2028F	–	Šedý Pavel	2214F	0 : 1
4.		Kincl Pavel	2020F	–	Markovič Milan	2196F	0 : 1
5.		Vlach Karel	2001	–	Toulec Stanislav	2131F	½ : ½
6.		Valíčková Martina	2025F	–	Dušek Martin	2121F	1 : 0
7.		Hacaperková Lenka	1998F	–	Procházka Jiří	2058	0 : 1
8.		Němec Jan	1945	–	Holub Jan	2029F	0 : 1