SK Oaza Praha A – DDM Praha 6 A

Naše druhé divizní utkání jsme odehráli na OAZE ve zdejší známé a prostorné hrací místnosti sportovního areálu v Jeremenkově ulici. Nedá mi, abych úvodem nezavzpomínal na poslední zápas, který jsme proti tomuto týmu sehráli ještě v naší staré dobré a plesnivé hrací místnosti v Břevnově v roce 2000. Tehdy se oba týmy střetly v posledním kole pražské 3. třídy v přímém souboji o 1. místo a postup o třídu výš. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme měli dvoubodový náskok a mnohem lepší skóre, stačilo nám k jistému postupu prohrát dokonce i 1 - 7! Zápas jsme proto považovali za pouhou bezvýznamnou formalitku a již předem jsme na oslavu postupu zamluvili rezervaci ve zdejší hospůdce U kočky, kam jsme tehdy pravidelně chodívali. Když jsme však asi po třech hodinách s bandou dětí prohrávali šokujícím výsledkem 0:4, a ani zbývající pozice nevypadaly moc nadějně, náš blahosklonný úsměv nám na rtech rychle zamrzl. Naštěstí pak se Honzovi podařilo vyhrát nad Oldou Vedralem a bylo rozhodnuto. Remízu pak ještě uhrál Prokop, a tak po neslavném výsledku 1½ - 6½ jsme mohli jít oslavovat postup. Většina z nás však byla zápasem tak znechucená, že na žádnou oslavu již ani nešla… Zajímavostí je, že jedním z mála, komu se chtělo jít do hospody slavit, byl Honza – hlavní hrdina zápasu a jinak zapřísáhlý abstinent a odpůrce zahulených hospod. Od té doby se nám ho již do žádné hospody vytáhnout nepodařilo, vždy argumentuje tím, že když chtěl jít on, tak jsme zase neměli zájem my…

Tolik tedy úvodem a z našeho historického zápasu se rychle přenesme k tomu současnému. Nynější tým OAZY již samozřejmě netvoří převážně děti jako tehdy, ale mladí a vesměs silní hráči v čele s naší veleúspěšnou reprezentantkou z minulého roku Kateřinou Němcovou. V divizi již hrají několik sezón (ano, tehdy v roce 2000 sice zůstali ještě ve 3. třídě, ale pak nás postupně přeskočili) a myslím, že letos budou černým koněm soutěže. Proto jsem si osobně nedělal žádné naděje na úspěšný výsledek a před začátkem tipoval naší prohru v poměru 5½ – 2½. Jak se nakonec ukázalo, byl to docela optimistický odhad…

Sešli jsme se v základní osmičce včetně Martiny, které jsem ještě na poslední chvíli vyřizoval u pana Kropíka potvrzení hostování. Ještě musím zmínit, že před začátkem zápasu většina z nás utrpěla menší šok, protože Vláďa přišel poprvé v životě na zápas včas! Opravdu historický okamžik, který bude navždy zapsán zlatým písmem v análech našeho klubu.

Zápas zahájil přesně v 18:00 rozhodčí zápasu Pavel Háse (mch. manager a vlastník hattrickového klubu FC Tyranosaurus Bubeneč a můj bývalý čtvrtiligový soupeř) a mohlo se začít.

Bohužel Kateřina Němcová byla v té době na jakémsi šachovém soustředění, a tak nám svojí absencí velmi rozhodila naší před zápasovou přípravu (ano, překvapivě jsou u nás v týmu i takoví hráči, kteří se na své soupeře pečlivě připravují). Já jsem tedy neočekávaně nastoupil proti Davidu Kubečkovi a chvíli přemýšlel, co na jeho 1.e4 zahrát. V našich předcházejících vážných partiích jsem proti němu zkusil 1..c5 a 1..e6, takže tentokrát padla volba na 1..e5. Po úvodních španělských tazích jsem zkusil Lenčinu zbraň – prastarou Cordelovu variantu (3..Sc5), která je známá již od 15. století. David však hrál celkem rychle, takže moment překvapení nebyl evidentně moc účinný. Vláďa proti Oldovi Vedralovi zahrál sicilský gambit v podání, kterému vůbec nerozumím, takže se raději zdržím dalšího komentáře týkajícího se zahájení. Jirka zkusil proti své soupeřce draka a na šachovnici stála celkem normální pozice bez opačných rošád. Pavel rozehrál v poslední době velice módní Katalán, ale pozice za chvíli přešla spíše do holandských struktur. Nepříjemného soupeře měl Karel. Trochu roztržitý, ale talentovaný Tadeáš Klecker je již teď těžkým oříškem i pro velice silné hráče (např. před dvěma týdny zremizoval na Openu Praha i legendárního ruského velmistra Jevgenije Svěšnikova). Karel se bránil Nimcovičovou indickou a vznikla typová pozice, ve které má bílý za znehodnocenou pěšcovou strukturu prostorovou převahu a dvojici střelců. Martina v ženském derby čelila Skandinávské, ale partie nakonec přešla do Panovova útoku v Carokannu. Lenka rozehrála černými svého oblíbeného Cordela a prvních 5 tahů byl shodných s mojí partií. Potom však soupeř uhnul z hlavních variant neškodným vývinem figury, takže žádné vážnější problémy ze zahájení nehrozily. Když jsem však viděl zarputilý výraz jejího soupeře, bylo mi jasné, že do remízy bude ještě daleko. Honza se bílými v otevřené scheveningské sicilce pustil do útoku na královském křídle, což se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Radši bych ho viděl na opačné straně šachovnice.

Po celkem normálně rozehraných zahájeních (až na Vláďu samozřejmě) se však postupně začala projevovat převaha domácích hráčů. Já pomalu začal zjišťovat, že jsem ještě zdaleka nevyrovnal, trochu pasivnější pozice spolu s oslabeným polem f5 garantovala mému soupeři malou, ale trvalou výhodu. Vláďova pozice se mi vůbec nelíbila, kromě pěšce měl soupeř i poziční plusy. Jirka začínal stát velice pasivně a soupeřka postupně přesouvala své síly k přímému útoku na krále. A jak jsem se již jednou na vlastní kůži přesvědčil, útočit na krále opravdu umí. Pavlova pozice slibovala dlouhý poziční boj, pro jeho partie typický. Dobrý pocit jsem neměl z Karlovy pozice, krytý volný pěšec na d-sloupci vypadal hrozivě, i když ho Karel svým jezdcem zablokoval. Martina měla na šachovnici typickou pozici s izolovaným d-pěšcem, ale záhadou mi bylo, jak se soupeřčin bělopolný střelec dostal na g4. Většinou stojí pasivně na c8 uvězněn vlastním pěšcem e6 a postupně se přesouvá na dlouhou diagonálu pomocí b6 a Sc8-b7. Díky této nepříjemné vazbě jezdce f3 se mi proto zdálo, že její soupeřka stojí o něco pohodlněji. V Lenčině partii se brzo vyměnily všechny lehké figury a soupeř, který podle očekávání odmítl remízu, se se svými věžemi a dámou pokoušel vykřesat nějakou hru na královském křídle. Lenčina pozice však byla zcela bez slabin a velice pevná. Moje obavy se naplnily v Honzově partii, z útoku na krále nakonec nebylo nic a zbyly pouze poziční slabiny a posléze i materiální ztráty. V soutěži o první skončenou partii však Honzík opět vyhrál, bohužel tentokrát to nebyla půlka, nýbrž nulka.

V mé partii zahrál David nepřesně, čímž rázem přišel o veškerou výhodu a po pár tazích nabídl remízu. Dostal jsem se tím do typické psychologické situace, kdy hráč, který se brání a byl by v průběhu celkem spokojen s remízou, náhle vyrovná či dokonce stojí o něco lépe a dostane nabídku remízy. Pokud je ta nabídka remízy učiněna včas, člověk se ještě nestačí přeorientovat ke hře na výhru a většinou remízu akceptuje. Výjimkou jsou pouze od přírody nekompromisní bojovníci typu Fischera (odpočívej v pokoji Bobby), ti však na remízu nemyslí ani v horší pozici. Já jsem navíc ještě bojoval i se svou leností. Po několikaminutovém přemýšlení jsem však na sebe začínal mít vztek za to, že bych v pozici, která už se mi celkem líbí, akceptoval remízu, a tak jsem nabídku odmítl. Stálo mě to ovšem několik zbytečných minut, které mi těsně před časovou kontrolou chyběly. Upřímně řečeno má výhoda (pokud vůbec nějaká byla) nebyla velká a David by se ubránil tak jako tak. Partie přešla do koncovky nestejnobarevných střelců (známý to remízový prvek) a navíc se stejným materiálním poměrem. Druhou nabídku remízy jsem však znovu odmítl (tentokrát okamžitě), protože prohrát jsem nemohl v žádném případě (leda bych se zbláznil) a Davidovi jsem uvěznil krále v rohu šachovnice. I tak to ovšem na výhru nestačilo a po několika přesných obranných tazích jsem třetí nabídku remízy již chtě nechtě musel akceptovat. V ostatních partiích to však s námi šlo rychle z kopce. Pavel se dostal do potíží jak s pozicí, tak s časem a právě překročení časového limitu vedlo nakonec k prohře. Pozice však již byla také špatná. Martina doplatila na nepříjemné umístění soupeřčina střelce na g4 a po výměně na f3 ztratila pěšce. Přestože ještě houževnatě bojovala, prohře již zabránit nedokázala. Karel v koncovce, která již vypadala celkem příznivě, trojtahově přehlédl věž k očividné Tadeášově radosti a musel vzdát. Stejně jako já kdysi na ProMoPru, i Jirka se přesvědčil, že takticky dobře vybavená Hana Pirklová útočit na krále umí a v již beznadějné pozici také kapituloval. Mezitím se Lenčin soupeř a známý účastník klatovských openů Martin Rmoutil na vlastní kůži přesvědčil, že Lenčina obrana je betonová (Kaslík, Bláža a Kelímek by byli pyšní, pozn. ht nadšence). Jeho aktivní pokusy skončily, naopak sám se dostal v časové tísni do problémů. Lenka zahrála aktivně a po obsazení d-sloupce chtěla vlítnout na druhou řadu. Po dosažení časové kontroly však Martin sám kajícně nabídl remízu, která byla po krátké poradě se zástupcem kapitána akceptována. Za jediné dvě remízy v zápase tak můžeme poděkovat německému šachistovi Oskaru Cordelovi. Jako poslední dohrával Vláďa, ale ani vyvolávání duchů na královském křídle mu již nepomohlo a po ztrátě dvou figur byl nucen vzdát.

Konečná prohra v poměru 1:7 je krutá, ale bohužel zasloužená. Neklesejme však na mysli, nenechme se znechutit porážkami a v dalších zápasech hrajme pro radost bez ohledu na výsledek. Podobných zápasů bude totiž podle mého názoru více a za rok si tak pravděpodobně zahrajeme znovu 1. třídu.

			2068	–		2177	1 : 7
1.		Štross František ml.	2319F	–	Kubečka David	2271F	½ : ½
2.		Křivánek Vladimír ml.	2138F	–	Vedral Oldřich	2213F	0 : 1
3.		Šmejc Jiří	2028F	–	Pirklová Hana	2181F	0 : 1
4.		Kincl Pavel	2020F	–	Čmiko Jakub	2091F	0 : 1
5.		Vlach Karel	2001	–	Klecker Tadeáš	2075F	0 : 1
6.		Valíčková Martina	2025F	–	Němcová Kristýna	2038F	0 : 1
7.		Hacaperková Lenka	1998F	–	Rmoutil Martin	2018F	½ : ½
8.		Němec Jan	1945	–	Bílek Martin	1963F	0 : 1