SK LISA B – DDM Praha 6 C

Tak včerejší zápas opravdu stál za to. Naše družstvo mělo hrát s nejsilnějším týmem skupiny a mě se podařilo dát dohromady (až na Mirka - zkouška na škole) tu nejsilnější sestavu. Cestou z práce jsem v Šárce naložil Jirku Hrdinu a hurá do Vršovic. Mé nadšení ovšem následně zchladilo večerní detektivní pátrání po hrací místnosti. Davidův perfektní zlepšovák na našem webu krásně ukazoval na Moskevskou, hned vedle Vršovického náměstí, tak nebylo co řešit. Tedy snad jen parkování. Trošku mi přišlo divné, že Narex je někde až u Bohdalce, tedy daleko až někde za železničním mostem. Uklidňoval jsem se ale tím, že to přeci nemůže být ono, tak daleko a navíc ta Davidova mapa. No, postupně jsme všichni zjistili, že ano. Asi po půlhodině jsme se postupně přes mobily svolávali po půlce Vršovic a trousili do hrací místnosti. Všechno ještě navíc jistil přes mobil z tepla štábu u internetu kauč. Auto jsem pro jistotu zaparkoval po zoufalém hledání volného místa na druhé straně Vršovic a s Jirkou Šmejcem pokračoval do Narexu a posbíral postupně Michala i Frantu.

Takže naše udýchaná sestava, většinou s půlhodinou času na hodinách méně, vypadala takto: Jirka Šmejc, Michal, Jirka Hrdina, Zdeněk, Saša, Marek, David a Franta.

Jako první dohrál i nedohrál Franta. Domácí nás překvapili neotřelým trikem a osmou desku neobsadili, a tak se Franta se svojí endoprotézou prošel po celých Vršovicích tam a zpátky takřka zbytečně. Franto mrzí mě to, ale bod pro družstvo je dobrý. Z našeho pohledu 1-0

Druhá partie se dohrála na třetí šachovnici. Tam se utkal černými Jirka Hrdina s panem Bébrem. Pan Bébr je otec mého bývalého zaměstnavatele (kéž by tací byli všichni), pro kterého jsem začal pracovat už jako brigádník ještě za dávných časů na vysoké škole, ale kterého jsem nepředpokládal potkat v těchto nižších patrech pražských přeborů. Nicméně stalo se a Jirka předvedl opět solidní výkon a papírově silnějšího soupeře černými poctivě zremizoval. Ty remízy jsou v družstvech opravdu užitečné, zejména když na nás soupeři budou stavět neúplné sestavy. 1½-½

Třetí tuším dohrál vedle mě na pětce Saša. Černými držel po celou dobu partie nadějné vyhlídky a poté co jej soupeř po výměnách pustil úřadovat věží na druhou řadu jsem se s uspokojením opět vrátil ke své, také zajímavé partii. Bohužel i proto je můj článek tentokrát chudší byť o krátký popis zahájení. Za chvilku Saša přijímal gratulace a my na to byli už opravdu dobře. 2½-½

Pak přišla Davidova remíza na sedmé desce. Soupeř začal španělsky a poté David tahem d6 vytvořil philidorku (to je moje laické označení, přítel na ICQ hlásí že je to Steinitzova varianta španělské). Nepovažuji toto za ambiciózní zahájení, ale vzhledem k tomu, že David má většinou ve zvyku tvořit zahájení "za pochodu", což je velice náročně na čas a tentokrát se dostavil k partii jako poslední se zpožděním 45 minut, to asi byla dobrá hra na jistotu. Podařilo se a zrodila se další remíza černými. 3-1

Pak přišla malá sprška. Na první desce byl Jirka Šmejc "prohranej už od zahájení" jak toto sám suše zhodnotil hned po partii a neustál nápor nejlepšího hráče soupeře. Škoda, ale asi to ten den někdo na jedničce slíznout musel. 3-2

Pak přišla moje chvilka na šestce. Bílými jsem šel bez jakéhokoliv přemýšlení a s ohledem na horší čas do svého oblíbeného zahájení, ale soupeř tak jako David hned na vedlejší šachovnici zahrál d6 a byla z toho další "moje philidorka". Pamatuji si, že jsem čistou philidorku hrál loni na teplárně a vůbec se mi partie nelíbila, prostě plochá hra, remízová, bez nápadu, jak pro mě typické. Tentokrát jsem už nechtěl remizovat, hrajeme druhou třídu a body potřebujeme, tak jsem to valil vpřed na soupeře co se dalo (4.c4 … 5.Jf3 a hrr na něj). Neznav ELO soupeře jsem se neměl ani čeho bát. Později jsem to jak už tolikráte předtím nevydržel a na soupeřovo ELO jsem se zašel podívat. A podivil jsem se proč má ELO o 140 vyšší a hraje takovýho zaďoura. Tak to mu musím udělat to co mě tak často dělávají jiní, když hraju svoji obvyklou pasivku. Soupeř očividně hrál na poziční výhody typu, měnit koně za střelce a mít tedy výhodu dvou střelců. To se ale šeredně splet. Já střelcema hrát stejně moc neumím, a naopak koně občas i převedu na dobrá pole (tady asi i kvůli termínu "Markův jezdec" nebude Lenka, trochu právem souhlasit). No co bych dál povídal, koně mi hezky spolu hráli v centru, pěkně schovaní v zubech soupeřovi pěšcové struktury. A protože se soupeř držel šablonovitě výhody dvou střelců a neráčil útočit, za chvilku zjistil, že přišel o pěšce a nemá kam táhnou věží. Takže ji po dlouhém přemýšlení přisunul střelci k "zastřelení" a byla to kvalita a pěšec navíc a ještě k tomu lepší čas. Následně soupeř zjistil, že i jeho dáma má jediné pole kam může hrát a tam zůstane na nějakou dobu zakleta a obskakována nerytířskými jezdci, a tak partii sice na můj vkus trochu předčasně se slovy, že nemá co hrát, vzdal. To je paráda, vyhrál jsem a celé družstvo již nemůže prohrát. 4-2

Poté co jsem vyrovnal se soupeřem čas (hrál jsem svýho obvyklýho skoro-rapida), měl jsem chvilku i na obhlídku ostatních šachovnic. Tak jsem již před svoji výhrou věděl, že to v zápase nebude ani remíza. Zdeněk na čtvrté šachovnici zase rval pěšce dopředu co to šlo, tak jak píše Nimcovič "…pěšec se zbláznil a šel sebevražedně dopředu aby padl…". Výsledkem byla, ale tragicky pasivní soupeřova pozice. Poté co jsem dohrál svoji partii už měl Zdeněk dokonce o figuru víc (škodolibě mi to nedalo se kibicujícímu Saši pološeptem svěřit, že mi chybí na šachovnici jedna černá figura). Soupeř byl však ještě vzdorovitý a já začal koketovat s myšlenkou, že má Zdeněk poprvé nabídnout remis. Čistě pro výhru v zápase. Poslední partie vypadala totiž podle mého pohledu tragicky, ale o tom až později. Zdeněk ale správně odolal pokušení se zachovat zbaběle a partii polehoučku, pomaloučku soupeři znechucoval. Nakonec si soupeř neuvážením pochodem vlastního krále připravil pouze rychlejší konec. To je prostě skvělý, my jsme zase vyhráli. 5-2

Poslední partii dohrával Michal bílými na druhé desce. No a já vyrobil úplně zbytečné faux pas. Klasicky se konalo nervy drásající drama okolo časové kontroly ve 30 tahu. Tam to Michal stihl na něj s poměrně luxusně naspořeným časem 23s. Ale hned po následujícím tahu soupeře 30…Db3 jsem si říkal, že je pik v háji a že ta časovka před kontrolou si vybrala daň. Ale Michal našel po opravdu dlouhém přemýšlení krásný tah 31.Df2 a hrozil protihrou na věčňák. No a tak se hrálo dále s vyrovnaným materiálem. To by ale nebyl Michal, aby si ještě nenalil do žil další dávku adrenalinu. Vždyť měla proběhnout ještě jedna časová kontrola (škoda že se už nehraje na tři). Soupeř hrál tedy asi nedůsledně, možná i spoléhal na čas (zjevně není návštěvníkem našeho web) a tak se svým střelcem neprosadil proti koni, vyměnili se poslední věže a Michal kontroval skoky svého koníka a spásal jednoho pika za druhým. S takovými třiceti sekundami do konce však Michal začal opravdu hluboce přemýšlet. Soupeř měl jen střelce a zablokovaného pika na sebrání jezdcem, zatímco Michal vedle jezdce i dva pěšce na obou krajních sloupcích. No a Michal začal ale opravdu pozvolna hrát volným pěšcem "do prázdna" a sekundy ubíhaly. No a já vytek. Prostě sem Michalovi při dalším ukládání hlavy do dlaní k přemýšlení poklepal na rameno a řekl aby hrál cokoliv. Vedle stál rozhodčí a zacukalo mu v rameni. Já poodskočil a Saša zvolal že nám chtějí fackovat kapitána. Prostě show. Vášně však opadly, soupeřovo družstvo nechtělo hrotit již prohraný zápas (za to jim čest) a Michal znenadání sebral soupeři posledního pika, tedy matící materál a partie byla za remis. No a aby mě Michal ještě dorazil tak vstal od partie s úsměvem, že to celou dobu věděl ale proč to hrát hned. Na hodinách svítilo bondovských 7s (schválně kdo v diskuzi uhádnete název této bondovky). Tohle finále mě skoro zabilo, fuj. 5½-2½

No co bych dodal, snad jen že "Céčko" tedy hraje na postup.

			1818	–		1979	5½ : 2½
1.		Šmejc Jiří	2028F	–	Dvořák Ludvík	2189	0 : 1
2.		Hacaperka Michal	1907F	–	Sedláček Tomáš	2070	½ : ½
3.		Hrdina Jiří	1941	–	Bébr Jan	2012	½ : ½
4.		Zůna Zdeněk	1848	–	Pergner Jiří	1974	1 : 0
5.		Fica Alexander	1802	–	Hladký Miroslav	1765	1 : 0
6.		Štván Marek	1622F	–	Kučera Jan	1764	1 : 0
7.		Šafránek David	1684	–	Roth Peter		½ : ½
8.		Štross František st.	1540	–	Izzo Pierfrancesco		1k : 0k