DDM Praha 6 C – SK Loko Radlice C

Zpátky na zem.

Po těsné prohře na Motorletu jsme si chtěli tento týden doma spravit chuť na jednom z papírově nejslabších družstev, které ve skupině máme. Ovšem konstelace hvězd byla ten večer prazvláštní a děly se věci nepochopitelné….áčko by mohlo vyprávět. Nebo jsme možná jenom usnuli na vavřínech s tím, že už máme setrvání v druhé třídě jisté. Na tomto místě bych rád upozornil všechny členy céčka, že minulou sezónu se z této soutěže sestupovalo i se třinácti body. My máme aktuálně deset. Na následujícím utkání na Pragovce, která je jedním ze spoluadeptů na třetí třídu, proto musíme nutně uspět. Není totiž nic horšího, než rozdávat body konkurentům z kritických příček tabulky. Řečeno fotbalovou hantýrkou, tento zápas nebude mít cenu tří bodů, nýbrž šesti. Proto bych zde rád vyzval naše družstvo k maximální účasti a koncentraci na příští čtvrtek. May the force be with us…

A teď už k samotným středečním událostem. Zpočátku se vše odehrávalo podle plánů. Michal získal bílými pěkné centrum a získal tak dobré perspektivy pro další boj. Jirka Hrdina se bránil francouzskou obranou a vznikla jedna z typických zavřených pozic s bílým dvojpěšcem na c-sloupci. Já jsem hrál francouzskou naopak bílými, k mému zklamání se hrála rubinsteinova varianta, která mi přijde nudná a nezajímavá, ale přece jenom jsem získal malou výhodu ve větším prostoru a zavřeném střelci na c8. Saša se bránil královskou indickou a brzy se mu podařilo podminovat soupeřovo centrum z obou křídel. Mirek se na soupeře vrhl sicilským gambitem a donutil černého k pasivní obraně. Marek zahájil opět dračí výstavbou, ale partie velmi záhy odbočila z vyšlapaných cest. Zdálo se mi, že s otevřeným bílým f-sloupcem se Marek dostává do potíží, nicméně posléze hra přešla rovnou do koncovky, kde měl náš hráč sice řádně pocuchané pěšce, ale figuru navíc. David ve španělské s a6 ustoupil střelcem nečekaně na c4 a záhy nachytal soupeře na taktické švestky obětí jezdce na f7. Získal tak pěšce a odkryl černého krále. No a Franta se černými dostal ke svojí oblíbené dlouhé rošádě a v divoké pozici jsem doufal, že se mu opět podaří uplést na soupeře nějaký bič, jak s Markem s oblibou říkáme.

Po tom, co Marek suverénně uplatnil figuru navíc a Mirek rozmetal postavení soupeře svojí dámou v černém týlu to s námi vypadalo velmi nadějně. Jirka Hrdina pak vzhledem ke stavu zápasu přijal remízu a uhrál tak svůj další poctivý půlbod. Potom hosté snížili na osmičce, kde se bílý pěšec po předchozím masakru dostal až na osmou řadu, ale ostatní partie nedávaly žádný důvod k obavám. Saša postupem pěchoty na královském křídle získal kromě drtivé poziční výhody ještě střelce, a po eliminování jakékoliv soupeřovy protihry si naskákal koníkem do soupeřova rozbitého královského křídla. Následný výpad dámy měl pak za následek nekrytelné matové hrozby. Vedli jsme tedy 3½:1½ a ze zbývajících tří partií, které rozhodně neměly remízový charakter stačilo jediné vítězství. Následovala moje osobní tragédie. Na první léčku s otráveným pěšcem mi soupeř hned skočil, až na to, že jsem po následujících pár tazích nezískal plánovanou figuru, ale prostě jenom ztratil pěšce. Pozice vypadala pořád ještě dobře, ale já jsem se ji dalšími, sice aktivními, ale velmi povážlivými tahy jal dál kazit. Tak jsem se dostal až na pokraj prohry, naštěstí mi však v hodině dvanácté vyšla konečně jedna past, tentokrát skutečná. Nalákal jsem soupeře na zdánlivý zisk střelce, a hned potom nečekaně obětoval ještě jezdce. K mému zklamání soupeř našel asi nejlepší tahy, takže matový útok se nekonal, mohl jsem jenom přejít do obtížné, ale vyhrané koncovky V+S proti V+J. Jenže místo toho jsem nechal nekrytou další figuru za „neodrazitelný“ útok, proti němuž však existovala tak triviální obrana, že z toho bylo až k pláči. Z figurou míň jsem se pak zuřivě bránil asi ještě dalších čtyřicet tahů, ale nakonec marně. Michal svoji výhodu proměnil v přechod do podle mě vyhrané koncovky V+J proti V+S se dvěma pěšci víc. Potom se ale stal obětí své typické časové tísně a dámu si tak stavil jeho soupeř, který nutno přiznat a bohužel pro nás sehrál závěrečnou část partie naprosto brilantně. A David? Ten po zisku pěšce a vyhnání krále získal postupně ještě drtivější výhodu. Další průběh jsem kvůli vlastním potížím neregistroval a neřeknu vám tedy, jak se mohlo stát, že v koncovce měl o dva střelce míň. Závěrečná koncovka se sice hrála ještě dlouho dál, ale tady by nic nevykouzlil ani největší kouzelník. A tak jsme se dostali z 3½:1½ až na 3½:4½.

			1818	–		1769	3½ : 4½
1.		Hacaperka Michal	1907F	–	Kalvach Ladislav	1863	0 : 1
2.		Hrdina Jiří	1941	–	Davídek Bohuslav	1857	½ : ½
3.		Zůna Zdeněk	1848	–	Frouz Petr	1788	0 : 1
4.		Fica Alexander	1802	–	Špirhanzl Radek	1621	1 : 0
5.		Kaláb Jaromír	1733	–	Keder Igor		1 : 0
6.		Štván Marek	1622F	–	Štefek Radim		1 : 0
7.		Šafránek David	1684	–	Janoušek Pavel	1626	0 : 1
8.		Štross František st.	1540	–	Fryš Jiří	1563	0 : 1