Viktoria Žižkov D – DDM Praha 6 C

Po loňském senzačním postupu tří našich družstev jsou cíle na tuto sezónu jednoznačné - udržet vydobyté pozice. Céčko v úvodním klání velmi sebevědomým výkonem demonstrovalo, že nehodlá hrát roli papírového outsidera a udělalo první z krůčků, které nám snad v budoucnu zajistí plavbu v poklidných vodách středu tabulky.

K zápasu jsme nastoupili bez Marka, který tou dobou hájil klubové barvy na turnaji Praha open. Převzal jsem tedy pomyslnou kapitánskou pásku a po prolezení několika domů, během nichž se ke mě postupně připojili Mirek, Saša a Michal, jsme konečně našli hrací místnost, a mohlo se začít. Moje partie tentokrát neskončila do mých obvyklých třiceti tahů, naopak musel jsem se lopotit s dlouhou koncovkou a skončil tak jako poslední. Proto jsou moje postřehy z ostatních partií jen velmi skrovné.

Prvním dojmem, který mě přepadl po rozehrání několika úvodních tahů, byla opatrnost, s jakou se v téhle soutěži rozehrávají partie. Neviděl jsem snad až na Mirkovu partii žádné riskantní ani dvojsečné tahy. Michal se hned ze zahájení dostal do nepříjemné stísněné pozice, ale jinak mi přišlo, že stojíme vesměs celkem dobře. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na Hausnerovu poučku o tom jak hrát ve družstvech: „Když nikdo neprohraje, tak se tam nějaká ta výhra vždycky najde a tým vyhraje.“ Poučka sice pěkná, ale má malou vadu na kráse….někdo proboha musí hrát na výhru!!! Tak jsem to vzal na sebe a v desátém tahu nečekaně obětoval pěšce, a ve dvanáctém pak dvě kvality za iniciativu. Od tohoto okamžiku mě moje partie zcela pohltila a ostatním se nemohl moc věnovat. Jirka Smělý na osmičce nečekaně rychle prohrál, vůbec nevím jak. Asi něco přehlédl, protože ze zahájení stál dobře. Franta na sedmičce získal černými ve španělské podle mě docela pohodlnou pozici a tato partie nakonec skončila remízou. David na šestce hrál taky španělskou, ale za bílé. Soupeř obětoval figuru za dva pěšce a útok, ale David byl na výši, a v rámci manévrování a krytí různých hrozeb bílé síly ovládly šachovnici, a černý se musel vzdát. Mirek na pětce čelil neobvyklému zahájení 1.f4, a poměrně sebevědomě vyvíjel svoje figury. Zdálo se mi že stojí o něco líp, ale i na této šachovnici se nakonec podepsal smír, stejně tak na čtvrté, kde hrál Saša. Tady jsem registroval jenom oboustrannou bezmoc dvojice střelců za kordóny pěšáků a remíza tak byla logickým východiskem této partie. Jirka Hrdina na dvojce zahájil svým známým tahem (který nebudu prozrazovat kvůli možné přípravě soupeřů, ale vy co ho znáte jistě tušíte). Následně se dostal do vyrovnané, možná mírně lepší pozice. Když už se zdálo, že je rozhodující výhoda našeho hráče na dosah ruky, soupeř nečekaně obětoval kvalitu a remízoval věčným šachem, což byla určitě škoda. Na první desce hrál náš přeborník Michal, který si chtěl určitě zpravit chuť po středečním nezdaru proti stejnému soupeři. Zahájení se mu ale moc nepovedlo, možná i kvůli tomu, že tentokrát proti svým mravům velmi disciplinovaně hospodařil s časem. Soupeř pak získané výhody a většího prostoru přesvědčivě využil k výhře. A já jsem tak musel vyhrát, abychom získali alespoň bod. Soupeř si vzal nakonec jenom jednu kvalitu z mnou nabízeného materiálu (mimo jiné celé věže), a jal se houževnatě bránit svého krále. Toho jsem se mi tak podařilo pouze zahnat až na g1 (při věži na h1) a dál jsem pevně držel iniciativu v rukou. Pak jsem se ale dostal do situace, kdy jsem nevěděl jak dále stupňovat tlak, tak jsem přistoupil na výměny a přešel tak do koncovky, kdy jsem měl sice o kvalitu míň, ale už byla za pěšce a dál jsem stál se svojí centralizovanou jízdou velmi aktivně. Na tomto místě jsem přehlédl vyhrávající manévr, kdy jsem mohl pod hrozbou potupného matu dvěma jezdci získat čistou věž a partie by tak skončila. Nicméně v dalším průběhu jsem už neponechal nic náhodě a v dlouhé koncovce soupeře nakonec udolal.

			1818	–		1917	4 : 4
1.		Hacaperka Michal	1907F	–	Kotrba Tomáš	2086	0 : 1
2.		Hrdina Jiří	1941	–	Bernášek Václav	2073	½ : ½
3.		Zůna Zdeněk	1848	–	Trnka Jaroslav	2048	1 : 0
4.		Fica Alexander	1802	–	Vitouš Milan	1893	½ : ½
5.		Kaláb Jaromír	1733	–	Vít Martin	1960	½ : ½
6.		Šafránek David	1684	–	Brndiar Pavel	1681	1 : 0
7.		Štross František st.	1540	–	Svoboda Jiří	1794	½ : ½
8.		Smělý Jiří	1595	–	Štohanzl Nikola		0 : 1