DDM Praha 6 C - Viktoria Žižkov F

Poslední kolo soutěže družstev jakoby se hrálo v jiném světě než ta předchozí. Venku je světlo, travička, ptáčci atd. Od posledního utkání uplynula tak dlouhá doba, že jsem mezitím skoro zapomněl, že hraju šachy. Na utkání jsem přišel pozdě, za což se omlouvám všem. Mojí výmluvou budiž jest, že je těžké stihnout začátek v šest, když máte školu formálně do šesti. Přesto jednadvacet minut z právnické fakulty do DDM není špatný výkon (ale podváděl jsem; na Hradčanské jsem měl zaparkované auto). Dorazil jsem fyzicky naprosto vyčerpaný; za to mohla jedna moc hezká slečna. Když jsem překonával ten hrozně dlouhý eskalátor na Hradčanské, tak ve vedlejším pruhu vybíhala ona osoba svižně a jakoby bez nejmenší námahy. Měla nade mnou od začátku náskok asi půldruhého metru a držela naprosto stejné tempo jako já. Asi v polovině těch schodů jsem byl mírně zneklidněn: Kde to jsme, že mě nějaká blondýna předběhne na eskalátoru? … to by mohly začít růst banány na jabloni! Už na pokraji sil jsem to chtěl vzdát když se naštěstí asi deset metrů před koncem zastavila. Přesto si získala všechny mé sympatie a uznalý obdiv. Ještě s mžitky před očima jsem jí poslal úsměv, který mi oplatila. Tady můj šovinismus ještě zvítězil (pochopitelně), jinak tomu však bylo u partie…

…kde mě šíleně rozsekala slečna (nebo už možná můžeme říct paní) Kottnauerová. O tom viz. dále v článku (snad než se tam dostanu vymyslím nějaké ospravedlnění, ale pochybuju…pro tohle není omluvy!!!). Sešli jsme se v šesti chlapech … tzn. pět bojovníků a packal na čtyřce, kterej rozumí šachům jako koza náklaďáku, přesto má tu troufalost psát na toto téma články. První vyhrál Tonda na pětce. Po „déčtyřce“ a následném harmonickém rozvoji figur soupeřovi nejdříve izoloval dvojpěšce na c-sloupci, kterého potom úspěšně napadal aktivními figurami a přešel do jasně vyhrané koncovky s dvěma pěšci víc. Jirka Hrdina zahrál podle všeho bílými opět a3, načež následovala poziční bitva. Černý záhy nabídl remízu, kterou ale Jirka odmítnul s tím, že už fotbal stejně nestihne (nebo tak něco). ?. Následně vklínil svého koníka na d6, druhým dohopsal na f5 a totálně tak zesměšnil dvojici střelců černého. Ve finále si uvolnil a-pika na dámském křídle, jehož postupu nešlo nijak čelit. Pak přišla remíza na šestce, kde hrál Jirka Smělý opět francouzsky. Opět se dostal do relativně vyrovnané pozice a přestože se mi zdálo, že měl o trošičku více ze hry, přijal asi oprávněně remízu. Hned nato jsem prohrál já. Soupeřka hrála bezzubou italskou s ještě bezzubější výstuží d3. Rozhodl jsem se zahájit neopodstatněný útok na královském křídle, přičemž centrum se mi podařilo jakž takž stabilizovat za oslabení bílých polí. Pak se mi podařilo otevřít f-sloupec a začal jsem pomalu sunout své figury před bílého krále. Protihru v centru bílé jsem ignoroval….když jsem měl napadenou věž, tak jsem obětoval ještě střelce, ovšem jak známo ženy po šedesátce nemají moc silnou náturu a ani jedna figura přijata nebyla. Místo toho bílá zahájila taktiku prešovského betonu. Já jsem se pak několika zbytečně riskantními tahy pokoušel vzkřísit můj útok, místo abych zařadil zpátečku s vyrovnanou pozicí. Následně jsem si vymyslel kombinaci s obětí věže, ale přehlédl jsem při tom, že ji následně nebudu moct vyšachovat zpátky. Znechuceně jsem se vzdal a můj šovinismus utrpěl drtivou porážku. Od psychického kolapsu mě zachránilo snad jen hezké počasí venku. David hrál proti jakési podivné francouzské výstavbě. Černý se vůbec nepokoušel o postup c5, místo toho si nechal zahnat koníka na a7 a náš hráč tak získal drtivý tlak na soupeřovu pozici. Po jejím otevření musely rozhodnout aktivní bílé figury v jeho prospěch, zvlášť, když započteme ještě postouplého pěšce na e7. Jirka Pokorný, dohrávajíc tradičně poslední, hrál černými dynamickou grundfeldku ve skvělém provedení. Velmistr Jansa by měl radost. Bílému se podařilo udržet jakž takž centrum jenom za cenu přechodu do naprosto prohrané koncovky. Jirka si ještě neodpustil malé potrápení svého soupeře, když mu několik tahů nesebral pěšce na d4, kterého bílý předtím tak zoufale a neúspěšně bránil. Vyhráli jsme tedy nejtěsnějším rozdílem, přesto zcela přesvědčivě a zaslouženě.

Na závěr posledního kola se ještě sluší zhodnotit uplynulou sezónu. V mé oblíbené počítačové hře, říkejme jí třeba CounterStrike, platí zajímavé pravidlo: „One man could be very important part of the team but one man cannot make a team …. But one man can defeat a team!!!“ Moc hezké že? Bohužel v šachách tento citát asi nenajde odezvu…šachy nejsou týmová hra!! Toť pro mě hořké zjištění a ztráta iluzí po téhle sezóně. Ovšem mnohé individuální výkony „těch co zůstali“ svědčí o tom, že potenciál na postup výš máme. Vždyť se tři z pěti družstev, co jsou před námi v tabulce bychom určitě porazili, nemít od začátku dvoubodový, nebo dokonce tříbodový deficit. O těch pod námi ani nemluvě. Tak snad příště. Loučím se zatím s vámi všemi, děkuji vám minimálně za bojovnost, odhodlání, optimizmus a vůli. Tedy hlavně za ty vlastnosti, kterých jsem si do letošní sezóny přinesl poskrovnu. Za to se vám všem moc omlouvám. Taky bych rád někomu předal kapitánskou pásku. Výběrové řízení navrhuju udělat způsobem „první zájemce bere všechno“. Takže see ya na Velikonocích, popřípadě v Klatovech nebo příští rok. Možná se objevím i nějaký čtvrtek na šachách.

		DDM Praha 6 C		-	Viktoria Žižkov F		4½ : 3½
1.		Hrdina Jiří	1 927	–	Svoboda Jiří	1 816	1 : 0
2.		Pokorný Jiří	1 877	–	Hojer Jiří	1 708	1 : 0
3.		Šafránek David	1 700	–	Cozl Miroslav	1 483	1 : 0
4.		Zůna Zdeněk	1 726	–	Kottnauerová Libuše	1 667	0 : 1
5.		Koubek Antonín	1 692	–	Černý Martin	1 537	1 : 0
6.		Smělý Jiří	1 585	–	Kostlán Daniel	1 546	½ : ½
7.		Kokštein Vlastimil	1 567	–	Šerák Zdeněk	1 454	0* : 1*