TJ Praga H - DDM Praha 6 C

Rozčarování na Pragovce

Hned v prvním kole jsme narazili na jednoho z našich hlavních konkurentů na postup ze skupiny. Bohužel už před utkáním jsme měli vážné problémy s tím vůbec se sejít v hratelném počtu. David měl zkoušku na VŠ, Ivan a Mirek se omluvili. Systém náhradníků totálně selhal z mnoha důvodů....to je na dlouho. Tady musím poděkovat Mirečkovi, že odsunul na druhou kolej svoje primární záležitosti a pomohl nám. Mimochodem minulý rok Céčko potkalo stejný tým taky v prvním kole, konkrétně "squaru J". Hrálo se ve stejné malé útulné klubovničce. Tenkrát jsem si ztěžoval na hroznou zimu. Včera mi i přes přistavený elektrický radiátor hned vedle mé šachovnice nebylo nejtepleji. Ale konec výmluv...začínáme za stavu 0:1 (Ivan K).

David říkal že přijede, jestli to jen trochu bude možný. Tak jsem mu volal tři minuty před kontumací: "Tak co Davide kde jseš?" On odvětil: "Na Karláku, teď mě pustili." A já na to: "A stíháš?!" ...načež následovalo několik vteřin překvapivého ticha... no a prostě prohráváme dva nula.

Myslel jsem si že partie na čtyřce bude patřit k nejzajímavějším (to jsem ale nemohl čekat události nadcházející). Hrála se jakási varianta/nevarianta svěšnikova, a velmi nepřehlednou situaci za šachovnicí jsem hodnotil jako lepší pro Prokopa (bílé figury). Pak ale přišel kritický moment partie. Třemi vynucenými braními za sebou se bílý král dostal až na čtvrtou řadu. O což to, materiál byl redukovaný, čtyři věže, zahnaný bílý kůň a špatný černý střelec. Bohužel černému se podařilo odříznout věží bílého krále zespoda z druhé řady, jediným tahem převést střelce na hrozivou diagonálu, a najednou bylo bílému monarchovi na e4 úzko. Katastrofálně spolupracující bílé figury nemohly čelit postupným ztrátám na pěšcích. Opravdu postavení bílých figur v jednom momentu Vh1,Vh3,Jb1 ...s pěšcem na h2 a králem na e4, takové postavení kdybych označil jako strategickou katastrofu, tak bych pojmu strategická katastrofa hodně fandil. Na druhou stranu tato konstelace byla vynucena přímými hrozbami, asi toho nešlo moc víc dělat. Konec partie přišel, když se pěšcový deficit vyšplhal na tři nebo čtyři - 0:3!!

Pak jsem prohrál já. Soupeř hrál černými francouzskou a já si už v úvodu mohl vybrat, zda hrát na soupeřova izolovaného pěšce, nebo na aktivitu figur s vlastním izolovaným pěšcem. Bohužel jsem si pod tíhou Johnyho fenomenálního stylu a jeho účinnosti v posledních měsících vybral onu první možnost. Pak jsem za cenu opětovného spojení pěšců zadržel černého krále v centru, bohužel hned na to jsem zjistil, že jsem tím vlastně ničeho nedosáhl. Ve snaze zabránit remíze jsem se násilně snažil bránit dalším výměnám i za cenu uvolňování volných sloupců soupeři a dalších blbostí, a s vyhlídkou na přechod do trochu horší koncovky jsem nepřemýšlel, udělal hrubou chybu a přehlédl třítahový mat - 0:4. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jednu větu co jsem psal všem členům Céčka mailem: "cokoli jiného než postup je neúspěch". Při tom pomyšlení jsem si připadal za tohohle stavu opravdu hodně směšně. Ovšem blížila se první časová kontrola a na zbylých šachovnicích, kde jsme všichni kromě Tondy stáli nevalně se začalo schylovat k fantastickému obratu...

Začal to Jirka Hrdina na jedničce. Hrál černými Grundfelku a soupeřovo krásné centrum e4,d4 bylo pod neustálým tlakem ze všech stran. Bílé centralizované figury jenom s vypětím držely nápor černých. Stále zřetelněji se rýsovala pověstná "kosmická kysna" (I.Hausner), v níž si náš borec rozvrhl čas rozhodně lépe než jeho oponent. Ten nakonec udělal chybu a ztratil jezdce - 1:4. Jirka svůj výkon komentoval slovy: "Jdu na pivo, zasloužim si ho." ...měl pravdu.

Průběh posledních tří partií byl velmi divoký i s mimošachovými vložkami. Předem se v této souvislosti omlouvám za svůj rozšafný a dlouhosáhlý sloh, kterým aktuálně trpím. První zahozenou šanci si připsal Mirek. Hrál bílými proti carokannu, zvolil výměnnou variantu. Vzniklá nudná pozice mu nebyla po chuti a tak už od šestého tahu spotřebovával hodně času na rozmýšlení. Situace vyžadovala Nimcovičovo/Johnyho "overprotection" bodu e5, s následným využitím prostoru na královském křídle k útoku (upozornění: to je názor laika a příslovečného generála po bitvě). Mirek však zahájil operace na druhé straně. Vytvořil si sice volného pěšce, ale díky většímu prostoru černého hlavně pro těžké figury na tomto úseku šachovnice nemohla být o jeho nebezpečnosti ani řeč. Proto ...podotýkám že ZCELA KOREKTNĚ nabídl remízu. Soupeř odvětil, že si chce ještě chvilku zahrát a dobyl volného pěšce. Hrálo se dál jako by se nechumelilo. Mirečkovi při jednatřicátém tahu spadl praporek, proto vzal hodiny do ruky, ukázal je soupeři a říkal že oběma připočte dvacet minut, a budou hrát zase do celý (rozhodčí si tou dobou válel šunky někde doma u televize). Avšak domácí borec naprosto nečekaně spustil tyjátr (abych to nezveličoval tak ne na celou místnost ale tak na šest nejbližších šachovnic), jako že co je to za podvody atd. Když mu bylo laskavou cestou vysvětleno, jak se věci mají, tak se uklidnil.... tedy asi na deset vteřin, a pak si začal stěžovat že jeho soupeř nenabídl remízu podle pravidel. Za napjaté atmosféry se hrálo dál, a Mirek konečně nastoupil pěchotou na královském křídle. Tento nástup černý pod dojmem dosavadního příznivého průběhu zcela ignoroval a kvůli vazbě tak ztratil dva pěšce. Potom ale vymyslel bluf. Nabídl ve zcela prohrané pozici pěšce. Po nejjasnějším tahu resp. vzetí tohoto pěšce by náš hráč musel vyhrát, jak se ukázalo v analýze bezprostředně po partii. Mirek si ovšem vybral jinou cestu, takovou kde černého zachránil nenápadný mezitah krále, po kterém už nešlo zabránit proměně černého pěšce v dámu. Po partii byl na sebe hodně naštvaný ... čtyři hodiny se takhle trápit a takhle to zmatlat. Navíc zrovna proti takovému vrcholně nesympatickému soupeři. A poučení? ..."možná neumim hrát šachy, ale alespoň jsem normální." (Mirek) - 1:5.

To co předvedli naši dva hosté z ŠK Líně spolu s jejich soupeři přesahuje zdravý rozum i moji fantazii. Tonda na sedmičce jako jediný z nás všech sehrál zahájení dobře (ještě s Jirkou Hrdinou). V Nimcovičově indické se černými okamžitě zbavil dvojice střelců za oslabení soupeřovy pěšcové struktury. Pak se mu podařilo zablokovat střed na bílých polích, to spolu s fianchetovaným bělopolným střelcem a opěrnými body pro jezdce určovalo další vývoj. Soupeř si připravil uvolňující postup, ale přehlédl vazbu na dámu a tím přišel o dva pěšce. Po dalším zjednodušení mohl Tonda získat ještě třetího pěšce poměrně jednoduchou cestou, místo toho ale v duchu fair play (nebo nevím čeho) jednoho pěšce vrátil se současným zhoršením své pozice, a mně začly vstávat vlasy na hlavě hrůzou. Pak zahájil věžovou blokádu soupeřových centrálních pěšců na polích působnosti soupeřova střelce...a nevím přesně jak se to stalo, ale přišel o figuru...byly tam nějaké vazby. Stav před koncem poslední partie tedy nevalných 1:6.

Předtím než začnu odkrývat taje poslední partie, tak nemůžu nepoukázat na Jirkovu metodu boje: 1.Sehraj zahájení bez zvláštních ambicí 2.Ve střední hře nehraj nejlepší tahy a dostaň se do prohrané pozice. Nevadí, když jsi v časové tísni. 3.Soupeř, který neví, jakou cestu k výhře zvolit, udělá zpravidla hrubou chybu (na základě statistiky se to tak stane v 8 z 9 partií) 4.Využij tuto chybu a vyhraj. ...tato metoda viz. článek Johnyho tažení v Říčanech na našich stránkách. Já jsem sledoval partii a tiše jsem žasnul, jak se postupně naplňoval jeden bod za druhým. Začátek partie se odehrával v duchu megacentralizace figur ze strany obou hráčů. Po výměnách a uvolnění ztratil Jirka pěšce. Hned na to nastavil/ztratil/obětoval-nevím, viděl jsem to, nechápu to, druhého pěšce. Černé figury byly zatlačené hluboko do obrany (Je8,Sc8 apod.). V už tak totálně beznadějné pozici si Jirka ještě dovolil ztratit kvalitu, načež soupeř posledním tahem před časovou kontrolou zničehonic nastavil věž!!! Tiše jsem žasnul. Jirku jakoby polili živou vodou a začal hrát nesmírně energicky, přitom se ale tvářil, jako by se vůbec nic nedělo. To mě fascinovalo úplně nejvíc. S koněm víc postupně zlikvidoval všechny soupeřovy nebezpečné pěšce, ale ztratil u toho dost času, musím podotknout že zcela zbytečně a netakticky. V závěru mu zbývala asi minuta a ...nabídl remízu... a soupeř odmítl!!!! S koněm a pěšcem míň. A Jirka jen nepatrně zrychlil a pořád se tváří jako by nic, zatímco já jsem tou dobou už třikrát vylít z kůže. Nakonec náš borec s naklánějícím se praporkem neprojevil vůli vymanit se z šachování bílé dámy, nepohnul se králem do centra a zaplať pánbůh soupeř tentokrát nabídl Jirkovi remízu. Ten ji bez váhání přijal. 1½:6½.

		DDM Praha 6 C		-	TJ Praga H		1½ : 6½
1.		Hrdina Jiří	1 927	–	Ryšlink Daniel	2 014	1 : 0
2.		Trefil Ivan	1 833	–	Bartoň Milan	1 908	0k : 1k
3.		Pokorný Jiří	1 877	–	Němeček Jaroslav	1 785	½ : ½
4.		Bernášek Prokop	1 708	–	Strakoš Tomáš	1 767	0 : 1
5.		Šafránek David	1 700	–	Břinda Oldřich	1 732	0k : 1k
6.		Zůna Zdeněk	1 726	–	Kukal Robert	1 752	0 : 1
7.		Koubek Antonín	1 692	–	Soběslavský Vladimír	1 690	0 : 1
8.		Kaláb Jaromír	1 627	–	Růžička Vítězslav	1 696	0 : 1