Turnaje:
Klub:
Zajímavosti:
|
SK Motorlet C - DDM Praha 6 C
„Horší už to nebude.“ Tak touhle optimistickou větou bych rád zahájil moje krátké ironické sezení s klávesnicí po probděné noci a po nejhorším šachovém nářezu, na kterém musel žel bohu spočinout můj zrak. Céčko; družstvo s neskrývanými postupovými ambicemi uhrálo proti Motorletu nevalných 0 bodů. Určitě se ptáte PROČ??? ....a moje odpověď pro vážené čtenáře: PROČ NE ). Letos máme krásný průměr pět příchozích na zápas a to jsme neporušili ani tentokrát. Začínali jsme tedy s tříbodovým mankem, ovšem na šachovnicích se začalo schylovat k senzaci (která se naplnila a my jsme prohráli senzačním poměrem 0-8). Já jsem jako správný kapitán držel prapor našeho týmu a po cca dvaceti tazích jsem v hodně zvláštním drakovi stál zcela na výhru. Ovšem pozice na všech ostatních šachovnicích vypadaly prabídně. Jirka Pokorný stál brilantně v centru, potom se ale držel své taktiky „nehraj nejlepší tahy“ a odevzdal postupně dva pěšce. David ve snaze vyhnout se remízovému zablokování celé pozice otevřel hru, dostal se tím ale do horší pozice. Tonda stojí černými v sicilce docela dobře, za chvíli si ale nechá chytit koně. Konečně Jirka Smělý hraje svoji oblíbenou francouzskou a pasivní pozice, do které se dostal, vypadá spíš jako nějaká řešitelská úloha, kde ovšem mat má dát jeho soupeř. Jelikož jsem svou vyhranou pozici právem považoval za zcela vyhranou, nepřemýšlel jsem moc nad tím co dělám a po hrubé chybě jsem se náhle dostal do matové sítě. Jelikož ke konci zbylých partií zbývalo hodně času, odskočil jsem si do centra s ideou vyřídit si znovuaktivování simkarty na mobil... ...kde jsem moc nepochodil, protože zavřeli asi před dvaceti minutami tou dobou. Před partií jsem to nestihl, protože jsem náhodou v tramvaji potkal Davida, a ten mi řekl, že se hraje od 17:30 a ne od šesti. Ovšem vědět, jak bude probíhat utkání, tak nepřijedu ani v sedm. Po návratu planul marný boj ještě na všech zbývajících šachovnicích. Jirka Pokorný si dovolil ztratit ještě jezdce; musím se přiznat, že tady jsem už začal pochybovat o jeho vítězství. David už je taky bez figury a pod útokem... brzo se vzdává. Tonda se kromě toho že si nechal chytit koně dostal do vpravdě kosmický kysny... na deset tahů mu zbývalo 40 vteřin. Těch deset tahů zvládnul famózně za patnáct vteřin, ovšem naději pro náš tým nevykřesal. Jirka Smělý stál sice s kvalitou více, ale v těžkém obležení. Za cenu figury se pak z obklíčení probila černá dáma a já jsem začal doufat v nějaký ten věčný šach, který se bohužel nekonal, naopak bílý útok rozhodnul. Nakonec jsem si nechal naše dva hosty, kteří dohrávali jako poslední. Tonda bezprostředně z kysny vyleznuvší (bože co je to za výraz) ztratil vynuceně ještě kvalitu. Zeptal jsem se ho, jestli se nechce vzdát, a on mi odvětil, že chce hrát (vzdal se za dva tahy). Jirky Pokorného jsem se zeptal z jiného konce: „Hraješ na výhru.“ Odpověděl mi ano, a po dalším tahu se vzdal. Příště se našich hostů už radši na nic ptát nebudu. Malá poznámka na závěr. Zdálo by se, že po tomto utkání naše šance na postup klesly až na dno. TO NENÍ PRAVDA! Naopak, naše šance nyní dosáhly vrcholu... absurdity (na dno klesnout nemohly, protože tam už dávno byly (pozn. autora)). Zdeněk, 4.2.2006
|