ŠK Bohnice A - DDM Praha 6 A

Na zápas proti Bohnicím jsme se opět sešli v nejsilnější možné sestavě a s jasným záměrem odčinit minulý nezdar. Ostatně pokud chceme postoupit, nic jiného, než vše vyhrávat nám ani nezbývá.

Podle soupisky jsme byli jasnými favority, navíc domácím chyběli dva klíčoví hráči základní sestavy. Jedním z těchto chybějících hráčů byl můj častý soupeř Ondra Matras, se kterým jsem předpokládal, že budu hrát. Náš teoretický souboj z minulého roku v Samischove variantě královské indické se tedy odkládá na příště.

Jako první neskončila překvapivě Honzova partie, nýbrž moje. Místo s Ondrou Matrasem jsem hrál s panem Vavřincem a místo královské indické se hrála anglická. Již po 3. tahu jsem byl mimo svých skromných znalostí teorie a v 5. tahu jsem vytvořil novinku (to jsem se samozřejmě dozvěděl až doma z databáze). Soupeř hrál zahájení velice originálně, ale pak to již trochu přehnal a v již o něco horší pozici přehlédl primitivní taktický obrat vedoucí k mým materiálním ziskům. Výsledkem byla 17. tahová miniaturka a skutečnost, že jsem mohl skoro celý zápas sledovat v roli diváka. Vezmu to postupně od 2. k 8. šachovnici.

Johny čelil komplikované Meránské varintě a zdálo se mi, že ze zahájení toho moc nezískal. Nicméně jsem věřil, že na soupeře ještě něco vymyslí.

Vláďa hrál černými své oblíbené Benoni a jeho pozice mi byla velice sympatická. Měl vše připraveno k typickým postupům černého v těchto variantách f7-f5 a b7-b5. Když soupeř udělal velkou rošádu, tak na aktuálnosti získal postup b5, který také Vláďa začal pečlivě připravovat.

Mirek zahájil anglicky a pozice postupně přešla do královské indické s g3. Moc jsem tomu nerozuměl, takže raději přejdu na další šachovnici, kde bojovala naše kapitánka.

Lenka se v zahájení bystře vyhnula těžce teoreticky propracovaným systémům dvou jezdců v obraně, ale na oplátku měla trochu pasivní pozici. Její soupeř však asi netušil, že v takových pozicích se nemají měnit figury a místo toho je sám měnil obojruč (oblíbený to výraz IM Štefana Grosse). Výsledkem bylo, že vznikla naprosto remízová koncovka. Nabízenou remízu však ještě odmítl s odůvodněním, že by ho nebavilo čekat do konce zápasu pouze v roli diváka.

Michal se dostavil k partii s více než půlhodinovým zpožděním, takže bylo jasné, že kibicové se dočkají jeho silné časovky. Pozici na šachovnici měl však velice dobrou. Ve své staré zbrani (sicilská s 2.f4) se jal čile postupovat svými pěšci před vlastním králem proti soupeřově rošádovému postavení.

Honza se proti anglické bránil symetricky a když jsem se na jeho pozici podíval asi po 10. tahu, tak se mi jevila jako velice pružná a sympatická. Další pohled po několika tazích však již tak příjemný nebyl. Naopak. Některým pozičně laděným hráčům by se s Honzovy pozice udělalo nevolno. Snad všechny poziční výhody, co existují, byly na soupeřově straně. Dvojice střelců, lepší pěšcová struktura, lépe ukrytý král, sehranější a aktivnější figury, slabá pole atd atd. Naštěstí to byla jediná partie, ve které jsme stáli špatně.

Jirka tradičně získal ze zahájení skvělou pozici a při opačných rošádách nepříjemně útočil na soupeřova krále. Ten za zastavení Jirkova útoku radši odevzdal dva pěšce, čímž se partia dostala do technické fáze, jenž jak známo není Jirkovou úplně nejsilnější zbraní…

Partie na 2. šachovnici přešla do koncovky. Johnymu se podařilo převést jezdce na silné pole d6 a zaktivizovat svou věž na sedmé řadě. Tady už jsem to viděl optimisticky.

Vláďa zatím zcela zamezil soupeřově protihře na královském křídle a provedl svůj plánovaný postup b7-b5. Bohužel si ale nalezl do silné časovky a přehlédl důležitého pěšce. Nicméně pozice zůstávala komplikovaná a nejasná. A v takových se Vláďa cítí jako ryba ve vodě.

Mirkovi se podařilo získat dvě figury za věž a následně ještě kvalitu, takže na této šachovnici bylo rozhodnuto. I když realizace mi nepřišla úplně nejpřesvědčivější, tak vítězství už si Mirek ujít nenechal.

V Lenčině partii se vesele pokračovalo ve výměnách, takže již před 30. tahem stála na šachovnici pěšcovka. Bílý měl 3 na 2 na královském křídle a 3 na 4 na dámském křídle. Partie spěla k remíze, ale pěšcovky bývají velice záludné..

Drama se odehrálo na 6. šachovnici. Michal získal figuru, ale nechal si zhruba minutu na 10 tahů do časové kontroly. Říkal jsem si, že to nemůže stihnout, ale to jsem ho šeredně podcenil. Michal splnil časový limit dokonce s rezervou. To se však nedalo říci o jeho soupeři, který překročil čas přesně ve 30. tahu! Tak to bylo velké převapení.

Mojí radost z Michalovy výhry však zchladila Lenka, která mi suše oznámila, že překročila čas. Ale hned na to dodala, že soupeř si toho třeba nevšimne…Nějak jsem to nemohl pochopit, protože Lenka žádné časové problémy neměla a na poslední tah do kontroly jí zbývalo více než 5 minut. Ale letmý pohled do partiáře a na hodiny mluvil jasně. Lenka sice měla již zahraný 30. tah, ale na hodinách to přetáhla dokonce o několik minut. Prý sledovala Michalovu časovku a na svojí partii zapomněla…Lenčin soupeř zatím nic netušil a klidně se procházel. Potom přišel k partii, zapsal Lenčin tah a začal přemýšlet. Po chvíli se zvedl a začal o něčem diskutovat s kapitánem. Pak se vrátil k partii a… domluvil se s Lenkou na remíze! O tom, že Lenka překročila čas neměl ani ponětí a na závěr si ještě zapsal do partiáře spotřebovaný čas hráčů. U obou 1:35. Pozice na šachovnici už se mu pravděpodobně nelíbila a pozdější domácí analýza ukázala, že na remízu už by musel najít hodně úzkou cestičku.

Mezitím Honza vzdal svojí nehezkou pozici. Musím ho však pochválit za přístup. Přestože nebyl zcela zdravý, tak přišel pomoci týmu. Bohužel naši náhradníci zatím buďto nemají čas anebo chuť hrát. Anebo obojí.

Jirka se očividně trápil s uplatňováním své převahy a partie nakonec skončila v remízové pěšcovce. Naštěstí zápas již byl de facto rozhodnutý, takže další z Jirkových nevyužitých šancí nebolela tolik jako v předchozím kole.

Vláďa získal skvělé útočné vyhlídky na otevřeném b-sloupci, odmítl soupeřovu zoufalou nabídku remízy a o pár tahů později ho donutil ke kapitulaci.

O našem vítězství již bylo rozhodnuto a poslední partii zápasu dohrával Johny. V koncovce jezdce proti střelci měl pěšce více a soupeřova krále zpatovaného. V pozdější domácí analýze zjistil, že mohl vynutit studiový trojtahový mat, ale v partii to přehlédl a svojí výhru si tak trochu prodloužil.

Letošní první výhra družstva DDM se pak jela oslavit do pizzerie.

		DDM Praha 6 A		-	ŠK Bohnice A		6 : 2
1.		Štross František ml.	2 236	–	Vavřinec Tomáš	2 052	1 : 0
2.		Balhar Jan	2 273	–	Hořínek Karel	2 064	1 : 0
3.		Křivánek Vladimír ml.	2 126	–	Dlouhý David	1 972	1 : 0
4.		Marek Miroslav	2 091	–	Vlček Dalibor	1 912	1 : 0
5.		Hacaperková Lenka	1 934	–	Ursta Lubomír	1 954	½ : ½
6.		Hacaperka Michal	1 909	–	Čižmár Štefan	1 848	1 : 0
7.		Němec Jan	1 888	–	Omelka Antonín	2 020	0 : 1
8.		Šmejc Jiří	1 892	–	Bosák Zdeněk	1 872	½ : ½