DDM Praha 6 A – Sokol Vršovice B

Já se nevzdal!

Hned na úvod tohoto článku bych se chtěl omluvit všem příznivcům a čtenářům zápasových reportů našeho A – týmu, kteří byli zvyklí na pravidelné články ze všech našich zápasů za posledních zhruba 8 let, co fungují tyto internetové stránky. Vskutku, od roku 2001 až do loňského 9. kola nechyběl ani jeden zápasový report áčka. Dokonce jsem si dal tu práci a dohledal přesný počet oněch článků a jejich autorů. Pro zajímavost, bylo jich napsáno dohromady 86, z toho 44 jich napsal Franta (já), Michal 19, Lenka 6, Honza 4, Vláďa 4, Johny 2, Marek 2, Zdeněk 2, Prokop 1 a dva články společně vytvořila dvojice Franta, Lenka respektive Franta, Lenka a Michal. Leč, po loňském 10. kole jako když utne, následujících 6 zápasů se svého článku nedočkalo. Já jsem měl po své závěrečné divizní velké rošádě šachů plné zuby, natož abych o nich ještě sepisoval články a ani ostatním stálým přispěvovatelům se do psaní nechtělo, přestože v divizi jsme se nakonec šťastně zachránili (odřené uši však máme ještě teď). Bohužel zlepšení nepřišlo ani na začátku nové sezóny. Znechucení nad neuvěřitelně smolnými prohrami nejtěsnějším rozdílem bylo příliš velké, takže to nakonec spravilo pouze pár holých vět v našem diskusním fóru. Tímto článkem se proto pokouším obnovit naši chvályhodnou tradici.

A teď již rychle na samotný zápas s Vršovicemi. Vršovice mají tradičně silný tým plný zkušených šachových harcovníků, navíc se tentokrát sešli ve velice silné sestavě včetně prvních dvou šachovnic, které v předchozích kolech většinou absentovali. Nám citelně chyběl především Karel, zákeřná choroba mu nedovolila rozšířit svou dosavadní úctyhodnou bilanci 3½/4.

Začátek zápasu začal přímo katastrofálně. Někteří hráči ještě ani nestačili nadepsat partiář a Ondra na něm již podepisoval svoji prohru! V královském gambitu se mu stala velice brzká nehoda na poli f7. Doufám, že ho to příliš neznechutilo a v dalších zápasech již předvede svůj obvyklý (spolehlivý) výkon. Takový úvod morálce družstva příliš nepřidá, to však nebylo všechno. Honza pozapomněl teorii ostré varianty Jaenischova gambitu, kterou se učil v roce 1999 na turnaji v Klatovech (pravda, pamatovat si to 10 let už chce slušnou paměť 😀 ) a spadl do jedné z léček. To ho stálo figuru, kterou v dané pozici nekompenzovali ani tři pěšci. Partii po té rychle rozhodl zuřivý černý král, který, přestože na šachovnici bylo ještě relativně dost figur, si drze došel až na f3 odkud svého bílého kolegu nemístně obtěžoval na slabině 😀. Konkrétně na poli f2. To byla také velice rychlá prohra, nicméně mezitím již stihl vyhrál Pavel Slovák! Vypadalo to jako by se v naší hrací místnosti odehrával nějaký bleskový turnaj a nikoliv zápas nejvyšší pražské soutěže družstev s několikahodinovou časovou kontrolou. Pavlova výhra byla tak rychlá, že jsem z ní nezaregistroval vůbec nic. Alespoň ho tedy pochválím za dosavadní výborné výkony a příkladný přístup ke všem zápasům. Ještě nevynechal ani jeden a jako jeden z mála je v hrací místnosti vždy nejméně s desetiminutovým předstihem.

Po tomto poněkud hektickém začátku se zbývajících 5 partií vyvíjelo již "normálně" . Po přibližně dvou a půl hodinách se podařilo vyrovnat stav zápasu mně. V pozici s opačnými rošádami se sice můj soupeř Dan Šeleljo dostal po oběti pěšce dříve k otevření sloupců na mého krále, ale pak přehlédl jeden silný tah vynucující přechod do koncovky, kde mi zůstal onen obětovaný pěšec navíc. To ho asi trochu rozhodilo, protože zbytek partie sehrál evidentně pod své možnosti a daroval mi celkem pohodlnou výhru.

Další dvě partie končily přibližně ve stejnou dobu kolem první časové kontroly. Začnu Martinou, která, podobně jako v loňském roce, podává skvělé výkony a je naší velkou oporou. Bílými ve francouzské zvolila zdánlivě tupou výměnnou variantu, ale po té rychle vyvinula svou dámu na f3 (pravděpodobně s ideou zamezení vývinu černého bělopolného střelce) a rochovala na dlouho. Následný průběh této partie, přiznám se, jsem neměl příliš čas sledovat, zaregistroval jsem až smělý průnik bílého pěšce na d6, kde se po chvíli místo něj objevil neméně smělý bílý koník. Po jeho odtahu se současným napadením věže a dámy získala Martina rozhodující materiální převahu a brzy nám zajistila třetí zápasový bod.

Na další partii, která skončila přibližně ve stejnou dobu si musím nechat samostatný odstavec. Vláďovi se v letošní sezóně zatím vůbec nedaří a bohužel ani tentokrát si náladu příliš nezlepšil. V zahájení mi přišlo, že jeho pozice visí na vlásku, ale pomocí taktiky se z toho dokázal vylhat a z ničeho nic měl rázem dva pěšce navíc! Určitou kompenzaci tam jeho soupeř pan Krňávek sice měl, ale z vyššího hlediska byla podle mě Vláďova pozice vyhraná. Závěr této partie byl však pro nás doslova tragický. Byl jsem zrovna na chodbě a proto jsem to naštěstí neviděl, ale podle očitých svědků Vláďa jednoduše zapomněl na jezdcem napadenou dámu! Ani nečekal až mu ji soupeř sebere a vzdal se. Zdá se, že za Vláďovou černou sérií stojí spíše nešachové příčiny. Proto doufám, že ve zbývajících zápasech se zase zvedne a bude opět jedním z našich nejplatnějších hráčů!

Stav zápasu byl tedy v tuto chvíli 3:3 a naše celkové vyhlídky na příznivý výsledek téměř mizivé. Jak Lenka, tak Michal totiž bojovali ve špatných koncovkách s pěšcem (Lenka) nebo více pěšci (Michal) méně. Lenka se v minulých sezónách osvědčila jako slušný "držák", sice málokdy vyhrála, ale na druhou stranu i málokdy prohrála. Tuto sezónu se jí však nedaří získat "svoje" pozice a nezměnila to ani partie proti Vršovicím. Po pasivně sehraném zahájení, ve kterým jí zůstal tzv. "Honzův" bělopolný střelec, se dostala pod nepříjemný tlak na královském křídle, kterého se zbavila za cenu přechodu do koncovky a ztráty pěšce. Ani pokusy udržet pevnost se nezdařily a po soupeřově průlomu na f5 a následné ztrátě druhého pěšce se po několika tazích vzdala.

Tím se konečně dostáváme k finální, nejdůležitější a nejdramatičtější fázi zápasu – Michalově partii s panem Holubem. Pan Holub si moc dobře pamatoval jejich předešlou vzájemnou partii sehranou na Praha open před 6 lety, o čemž svědčila jeho řečnická otázka před partií: "My už jsme spolu kdysi hráli, že?" A v jeho hlase bylo možné rozpoznat nemalou touhu odčinit tehdejší potupnou porážku. V Najdorfově sicilské s černým pěšcem na e5 (zdá se, že Michal na děravého Svěšnikova již dočista zanevřel) vznikla po několika tazích celkem typická pozice, kde se bílý snažil o aktivní hru na dámském křídle a černý o protihru spojené s postupem pěšce f na opačné straně. Krátce po 20. tahu se však Michal dopustil přehlédnutí při snaze o pokrytí pěšce h7 a místo správného Jf6 zahrál g6. To vedlo k přechodné oběti bílého střelce na g6 a ke ztrátě dvou pěšců. Po výměně dam vypadala černá pozice beznadějně a téměř nikdo nepochyboval o tom, že bílý bez nejmenších problémů vyhraje. Nejvíce jist si tím byl pravděpodobně samotný pan Holub. Michal se však nevzdal a i přes ztrátu třetího pěšce začal bojovat. Postupně vylepšil a sehrál všechny své figurky a náhle jeho soupeř znejistěl. Začal zjišťovat, že s tou bezproblémovou výhrou to ještě nebude tak jednoduché a prohospodařil téměř veškerý svůj časový náskok na hodinách. Po několika dalších tazích začala Michalova iniciativa nabírat hrozivých rozměrů. Mohl dokonce získat pomocí poměrně jednoduché taktiky figuru, ale v nastávající oboustranné časové tísni to přehlédl a zaměřil se na útok proti bílému králi, čemuž velmi pomáhala i přítomnost nestejnobarevných střelců. Pan Holub již ztratil nad partií zcela kontrolu a po ztrátě kvality se navíc stále musel bránit silným matovým hrozbám. A potom, když Michal měl něco přes minutu na hodinách a pan Holub asi 30 vteřin, vznikla následující pozice na diagramu.

Hacaperka Michal (1884)

Holub Jan (2048)

Michal zahrál 1..Vb1+, načež pan Holub zamumlal něco jako: "Tohle už nemá cenu." , podal Michalovi ruku a zvedl se od šachovnice. Prostě se vzdal, což vidělo asi 8 svědků včetně rozhodčího a kapitána vršovického týmu Milana Markoviče. Jak známo, vzdáním partie končí. To však ještě nebylo všechno. Po té, co někdo namítl, že černý udělal nemožný tah, začal náhle pan Holub tvrdit, že se nevzdal a že partie je remíza! Na mojí otázku, proč tedy Michalovi podával ruku začal rozčileně blekotat: "Já se nevzdal! Já se nevzdal! Já si můžu podávat ruku kdy se mi zachce!" Po následných dohadech, kdy i vršovičtí hráči panu Holubovi marně domlouvali ať uzná svoji prohru, jsme, přestože se pan Holub evidentně vzdal, souhlasili, že nemožný tah se vrátí a dle pravidel se bílému připočtou dvě minuty k dobru. A podle pravidel Michal musel zahrát jediný možný tah Vxe3, protože se dotkl věže a jiná obrana proti šachu v pozici není. V pozici je pak rychlý a vynucený mat nejpozdeji 5. tahem. V té chvíli však pan Holub vytáhl z rukávu svůj trumf a prohlásil, že partii dohrávat nebude, protože se prý do pozice na šachovnici již mluvilo a sahalo! K tomu opravdu již není co říct. V té chvíli jsme pochopili, že veškeré dohady s panem Holubem jsou zcela marné.

Naštěstí kapitán hostujícího týmu Milan Markovič byl velice rozumný a do zápisu o utkání uvedl, že proti konečnému výsledku 4:4 nemá námitek a že pan Holub jednal pod vlivem emocí. Ten si totiž ještě předtím vymohl do zápisu napsat následující: "Partie Hacaperka – Holub nebyla dohrána. Bilý partii nevzdal." Konečný úsudek o tomto zbytečnému incidentu, nechť si udělá laskavý čtenář sám.

Velké nervové vypětí a adrenalin občas dělají ze zdánlivě mírumilovných šachistů krvelačná zvířata. Jen tak náhodou jsem tento týden zavadil o zprávu na stránkách pražské FIMY: "Ještě k zápasu Oáza D - FIMA C: mužem zápasu byl bezesporu Martin Hrubčík. Nejenomže zmatil soupeře, ale navíc rozmlátil židli v bitce se soupeřovym psychopatickym kapitánem, kterej zřejmě neunes prohru s Edou, a tak nejdřív slovně a pak facanem (docela rána!) napad Roberta."

Tak toto všechno se prosím děje v naší tiché, ušlechtilé královské hře. Kdo by to řekl, že?

			2100	–		2186	4 : 4
1.		Štross František ml.	2281F	–	Šeleljo Daniel	2348F	1 : 0
2.		Křivánek Vladimír ml.	2153F	–	Krňávek Lubomír	2266F	0 : 1
3.		Valíčková Martina	2059F	–	Kohout Vratislav	2173F	1 : 0
4.		Pokorný Ondřej	2035	–	Markovič Milan	2193F	0 : 1
5.		Slovák Pavel	2051F	–	Toulec Stanislav	2115F	1 : 0
6.		Hacaperková Lenka	1984F	–	Procházka Jiří	2020F	0 : 1
7.		Němec Jan	1970	–	Vávra Jan	2069F	0 : 1
8.		Hacaperka Michal	1884F	–	Holub Jan	2048F	1 : 0