DDM poprvé v lize – 🗼 přebor družstev

aneb Bílá hora kontra Kutná Hora

Rok se s rokem sešel a my vyjeli na historicky první LIGOVÉ klání našeho Domu. Jednalo se o zápas Sparta Kutná Hora vs. DDM Praha 6. Pavel Kincl už ve tři čtvrtě na osm ráno nažhavil motor svého zánovního sedmimístného vozu a postupně naložil Mirečka (emeritní člen), Karla (dobrý holub, který se vrátil), Vladimíra (občasný přispěvatel těchto stránek), Michala Bílého na Jižáku (mladá puška z Prahy 4) a nakonec i Jáchyma Šmolíka v Říčanech (junior tak silný, že mu i pivo nalejou) a jelo se vstříc královskému městu.

Ve druhém voze drandil Pepíček přes Kolín, kde se mu podařilo nabrat GM Jiřího Lechtýnského, naší novou velmistrovskou posilu (po GM Vokáčovi a GM Petrovi již třetí v řadě!). Nebyl to snadný úkol, protože se kluci neznali a Jirka zahrál na jednu dobrou, když si raději nevzal na cestu mobil. Byl ale o půli před nádražím, jak slíbil, takže kluci ve finále dojeli dřív jak náš mikrobus.

Na místě nás čekalo centrum města, kde Mirek kdysi dávno boural a Michal marně hledal štěstí u žen, a hrací místnost v základní škole poetického názvu Kamenná stezka. Elegantně oblečený rozhodčí Jaromír Skála poklidně zahájil utkání, které však záhy nabralo nebývalý spád. Totiž došlo na překvapení hned na úvod – 3 naši hráči hrající bílými figurami potáhli první tah A3! Ptáte se stejně jako můj soupeř proč? Nešlo o čirou recesi ani o vyznání lásky Adolfu Anderssenovi (Anderssenova hra). V pátek měl totiž pohřeb náš kamarád a jeden z odvěkých členů DDM Praha 6 Jiří Hrdina alias Sklíčko. Majitel věhlasného sportovního klubu U Sklíčka v pražských Řepích, urostlý vousatý chlap se silnými brýlemi a velký fanoušek Slavie.

Sklíčka si u nás pamatují hlavně hráči služebně starší. Za dávných časů hrával přátelské partie s Jirkou Krejnickým a Jirkou Baumou a šlo mu to náramně. Pak se na nějaký čas šachům přestal věnovat. Já sám pamatuji jeho velkolepý návrat na Bílou horu i onen pozdější incident při zápase v Kobylisích, po kterém za nás již nenastoupil. Bylo to asi před 15 lety, kdy se Jirka naštval na hluk v hrací místnosti hostí a vmetl soupeři „jestli s tím něco neuděláte, tak já jdu domů, v tomhle se hrát nedá“. No a jak pravil, tak učinil. Doufal, že ho všichni svorně podpoříme, ale během soustředění na vlastní partie šlo tuto situaci jen stěží náležitě vyhodnotit. Od té doby jsme ho neviděli, pokud jsme se ovšem s chutí nestavili v jeho podniku na pár přátelských partií a dobré pivo.

Jirka měl slabost pro jezdce a při jeho prvním startu za naše DDM na Bílé hoře si téměř uhrál elo 2300, tedy titul mistra. Prostě dokázal vyhrát snad 10 partií v řadě, a protože se šachu věnoval ještě v době, kdy žádné elo nebylo, mohl vylétnout hned z kraje na nejvyšší příčky. Jirka na tomto nijak zvlášť nelpěl, v sezóně pokračoval dál a svoji stoprocentní bilanci nakonec neudržel, takže atakoval „jen“ hranici dvou tisíc bodů elo. To možná lépe vystihovalo jeho výkonnost, ale to nejlepší jsem zatím nezmínil. Sklíčko zásadně zahajoval bílými tahem A3! Takže hrál v podstatě celý život za černé, přesto to fungovalo výborně.

No a Mirek dostal ve čtvrtek před utkáním vynikající nápad, že bychom na jeho počest mohli právě takto zahájit a věnovat mu tichou vzpomínku. Hned jsem se pro tu myšlenku nadchnul a připravil alespoň rámcové nástiny, jak to smysluplně postavit na nejběžnější odpovědi černého. Během cesty se pro toto nadchnul i Pavel. Jak neuvěřitelně mu to prospělo si ukážeme vzápětí. V těchto případech jde v první řadě o psychologickou hru, moment překvapení, a ten byl na naší straně. Jen se začalo hrát, ozvalo se v místnosti hlubokým hlasem „hraju šachy už 40 let, ale tohle na mě někdo zahrál poprvé, to jsem ještě neviděl“…no a za pětadvacet tahů bylo vymalováno

Keller Daniel

Kincl Pavel

Takže jsme brzy vedli a i jinde to vypadalo slibně. Panovala rozjitřená a trochu uvolněná atmosféra a troufám si říct, že to na šachovnicích bylo znát. Figury létaly vzduchem. Například u Pepíka, do něhož se soupeř zakousl s mimořádnou vervou. Takhle se ale na Pepu nesmí, on pak začne hrát velmi silně!

Brož Petr

Erneker Josef

Erneker Josef

Brož Petr

Brož Petr

Erneker Josef

GM Lechťa se dobře vyspal, pojedl kávovou bábovku od mojí ženy Trang a ve své partii postavil strategicky smysluplnou, uchopitelnou pozici. Soupeř dostal jedinou šanci sebrat střelce na d3, kterou nevyužil, v horší pozici pak přehlédl kombinaci a bylo to.

Daneš Jaroslav

Lechtýnský Jiří

Velmistr i ve svém vyšším věku oplýval energií a dokonce zvládal živě komentovat partie spoluhráčů. Jistou starost měl o mladého Jáchyma na první desce, kde jeho zkušenější soupeř rozehrál výborně zahájení. Jenže pak přišlo velice nešťastné potažení píškem a zbytek partie byl na jednu bránu.

Forman Štěpán

Šmolík Jáchym

Forman Štěpán

Šmolík Jáchym

Pohodlné vedení 3:0 nám dodávalo jistotu, že se zápas vyvíjí správným směrem, zkrátka byl klid na hru. Mirek zarputile bránil horší pozici. Michal v zahájení nešikovně potáhnul dámou a pokoušel se o zázrak v koncovce bez pěšce. U mě to byla typická bramboračka. Bohužel na guláš s pětěma knedlema už nedošlo, neboť jsme se rozešli korektní remízou.

Vrkota Miloš

Křivánek Vladimír

Vrkota Miloš

Křivánek Vladimír

Nepříznivý vývoj zápasu se domácí pokusili zvrátit na 5. šachovnici, kde Karel dlouho bránil koncovku různobarevných střelců s věžemi, ale bez pěšce. Karel, věrný svému stylu a posílený drtivou hospodskou výhrou večer před výletem (za celý večer jsem s ním v bleskovkách uhrál jen dvě remízy! při skóre snad 1-9) nepřipouštěl v partii nic jiného než nerozhodný výsledek. I když měl bílý určité šance, Karel odvážně vycupital svým králem do středu, aby podporoval své centrální pěšáky. A pak to přišlo, dostal mat, totiž téměř. Nabídl remízu a soupeř ji odmítl s tím, že něco zkusí.

Černovský Jiří

Vlach Karel

„Tak jsem to zkusil, tak to nevyšlo.“ znělo sálem. Vzato čistě matematicky, bylo to 50 na 50 neboli, jak říkají hráči pokeru, čistý coinflip, po 1..Vxe6 by byl výsledek opačný. Kája si výskal a ostatní jen valili oči či tiše kývali hlavou (Bernie Paul – Lucky).

Po kontrole bylo všude dohráno, jen Mirek stále zarputile seděl u osmé šachovnice, z hlavy se mu kouřilo po náročném průběhu. Tu mě vzal za rukáv, abych se přišel podívat na jeho pozici, poněvadž měl nabídnutou remízu. Stačily mi asi 2 vteřiny, abych řekl své ano, což je možná méně, než když jsem tehdá stál u oltáře v Libeňském zámku. Nicméně jedna věc je objektivní hodnocení pozice, věc druhá kdo sedí za stolem.

Vokolek Jaroslav

Kaláb Jaromír

Mirek je ten typ hráče, který by danou pozici dokázal ještě srdnatě hrát na výhru, například plánem postupu h pěšce. Jsa zcela nestižen primitivními zjednodušujícími poučkami či teorií slabých a silných bodů, dokáže k pozicím přistupovat bez předsudků a při hře těchto vlastností využívá ve svůj prospěch (případně ve prospěch soupeře, když má horší den). Jsem si jistý, že zde už na černého šla nervosa a říkal si, jak je možné, že partie dosud pokračuje, ba dokonce že se soupeř i nadále tváří sebevědomě. Stačilo slovo a bílý by zavelel k útoku, hledíc jen na sever, s tužkou (rozuměj puškou) v ruce, v tvářích cejch odhodlání. Srdíčko nechybělo, ale necháme to na příště, až to situace na frontě bude vyžadovat.

Pepa a Jirka jeli napřed po svojí ose a my ostatní jsme si neodpustili malou analýzu v místním taliánském podniku na náměstí. Zde nás krom točeného piva z kutnohorského pivovaru a množství turistů v Kutné Hoře (ne jen těch šachových, ale skutečně echtovních cizinců) zarazilo následující vulgární zjednodušení pozice z Michalovy partie. Bílý má pěšce více a krásného střelce, kterého se v rámci přímočarosti dobrovolně vzdal a ještě černému srovnal pěšce. Plán byl jasný a zafungoval – vyhrát věžovou koncovku. Ale řekněte na rovinu – lahodí to vašemu oku?

Štolba Miloš

Bílý Michal

Podtrženo sečteno krásná výhra 6-2. V táboře bělohorských vládne spokojenost. Jistě, je před námi ještě celá sezóna, tak neusněme na vavřínech. Začátkem listopadu k nám přijedou Neratovice. František uvaří kafe. Přijďte a kupředu hleďte.

A slovo závěrem – děkujeme Sklíčko, budiž ti hrouda lehká!