5. kolo – 🗼 přebor družstev

Škatulata, hejbejte se. I tak byl se dal nazvat velký souběh zápasů, ke kterému došlo ve středu 12. února. V jediný den musely své zápasy odehrát týmy B, C i D. No a jak tomu tak v takových případech bývá, Béčko vykradlo Céčko, Céčko vykradlo Déčko a v Déčku už téměř nikdo nezbyl. Do vršovické klubovny DP VŠFS odešlo jen torzo. Začneme tedy od našich obětovaných hrdinů týmu D. Kdopak tentokrát zachránil družstva čest?

Nebyl to nikdo jiný, než vycházející hvězda Domu dětí a jedna z našich čerstvých posil, doktor inženýr, největší opora velkého kříže, vikomt- Tomáš Burda de la Barrandieu, který se do sezóny opřel s nebývalou zarputilostí (Fantozzi - Zavod na 40 kilometru). Nenechal se odradit počátečním neúspěchem a pomalu ale jistě se začal rozkoukávat. Tentokráte sehrál pěknou partii se silným soupeřem a zakončil ji obratem hodným zkušeného kavárenského hráče. Jestli to Tomovi půjde takhle dál, může se začít těšit na fungl nové a voňavé ELO.

Klubert

Burda

Zajímavostí kola byla první vážná partie naší dlouholeté opory, bývalého zázračného dítěte, nyní již registrovaného muže s velikou fantazií, ctihodného pána Zbyňka Bendy. Když Zbyněk zrovna nezachraňuje životy během svých až čtyřicetihodinových směn v nemocnici (odtud citát: nevim jak to Eso dělá, je šestatřicet hodin na nohou a furt plnej života, teď zrovna začíná Kocoura učit hrát na piáno), věnuje se sportu, zejména cyklistice, kulturistice a zdravé výživě. Také si dokáže najít čas na posezení s přáteli nad partičkou karet u piva, případně popije černé kávy a tu a tam poodhalí zákoutí královské hry. Nejednou nás již přesvědčil, že dokáže partii nebezpečně rozehrát a potrápit hráče o třídu silnější. Zde v ostré variantě Hry dvou jezdců v obraně přišel s teoretickou novinkou již ve 4. tahu! Zaskočený soupeř nedokázal plně odolat tlaku černých figur, a tak Zbýňa zanedlouho získal vyhranou pozici. Jak se můžete přesvědčit zde, drobná nepozornost mu bohužel zkřížila plány. Vzdání bylo v dané chvíli poněkud předčasné, ale pan Z je na sebe přísný. Danhel - Benda

Aby byl souběh utkání důkladný, Céčko vyjelo ke svému zápasu na půdu Smíchova (i když se vlastně hrálo ve sklepě). Přiznám se, že jsem si o chlapce dělal trochu starosti a ukázalo se, že zcela zbytečně. Nastoupili v sedmi lidech, vyhráli s klidem 5-3. Jediné trable měl Saša, který byl po noční. Navíc v poslední době trpí na nesmírnou slzavost očí, takže i špatně vidí. V rámci léčby pak šáhne vedle a kápne si do očí ušní kapky, což mu také nepřidá. Prohrál nečekaně i Marek, jenž musel čelit panu inženýru Trčkovi. Ostatní borci ale vyhráli. Obzvláště potěšující byla po dlouhé době první regulérní výhra Vladimíra Křivánka staršího. V zápletkách střední hry získal proti panu Zoubkovi figuru, kterou posléze uplatnil v koncovce. Sám to okomentoval slovy "Na konci to bylo už jasný, to jsem už ani nezapisoval".

Béčko zápasilo tou dobou doma na Bílé hoře také proti týmu DP Praha. I je postihl ukrutný souběh snad dokonce tří zápasů naráz a přišli tedy důkladně vybrakováni. Oběť se tedy podařila. Nedlouho po začátku utkání přišla do vůdcovského stanu sms se slovy "železný vévodo, tady obětovaný pěšák, jsme v budově VŠFS, odpor minimální - přesně jak jste to naplánoval". Znalci jistě ocení odkaz na vynikající britský seriál Červený trpaslík. A co se dělo na šachovnicích? Eda s Patrikem rozehráli přátelskou partii mezi sebou ve vedlejší místnosti, protože postrádali protivníky. Od pohledu měl Patrik trochu navrch a pokoušel se komplikovat hru.

Pokud jde o zápas samotný, šlo to všude velmi dobře. Čestnou výjimkou byl Pavel Rakouš, který rezolutně tvrdil, že ho nemáme stavět proti ženám, neb na ně neumí zahrát. To se potvrdilo, jediný prohrál. Nejlépe z nás všech stál v partii tradičně Láďa Jahoda, dlouholetá posila našeho Domu. Soupeř nešťastně chybil a nechal Láďu vpadnout do své pozice dámou, která zkrátka neměla konkurenci. Ze všech možných výherních pokračování si Láďa nějak nemohl vybrat, a tak se se svou dámou vrátil o dva kroky zpět, čímž umožnil černému nadechnout se trochu k životu. Pozice zůstala i nadále přivyhraná, ale nahlodaný Jahůdka souhlasil s dělbou bodu, zřejmě stále pod vlivem své neobyčejné remízové série.

Penk

Jahoda

Penk

Jahoda

Mireček hrál velice trpělivě a prokázal, že ani věžové koncovky mu nejsou cizí. Využil toho, že bílý byl pod velikým časovým tlakem, a zkušeně prosadil svého volného piona c do dámy.

Kaláb

Barabas

Kaláb

Barabas

Divácky atraktivní partii odehrál Franta. Soupeřem mu nebyl nikdo jiný než matador česko-chorvatské šachové scény, pan Andrea Stojkovič.

Stojkovič

Štross

Stojkovič

Štross

Stojkovič

Štross

Stojkovič

Štross

Zvítězil i Jirka Šmejc, pro nějž je vzrůstající forma nepochybným požehnáním, neboť jezdívá k zápasům téměř až z Chomutova. Drtivá výhra 6½:1½ proti týmu z horní poloviny tabulky byla příjemným překvapením. Také nám toto jasně dokládá, jak důležitá je v zápasech družstev docházka. Jinými slovy- sejdem se/ vyhrajem, nesejdem se/ nevyhrajem. Není to jen o tom zaplnit kádr hráči z Áčka, daleko víc dělá ochota a nasazení všech účastníků, jejich naladění. Celkově to pak zajišťuje vyšší standard hry, než když se scházíme jen z povinnosti a ještě jako švábi na pivo. Proto nezapomínejme především na radost ze hry (A vo tom to je…).

Abych nezapomněl, svůj napínavý zápas sehrálo i Áčko. To začalo mít právě zmíněné problémy s docházkou. Přesto šlo tvrdě za vítězstvím. Bohužel chybělo trochu štěstíčka. Adam hrál velmi pěkně, celou partii tlačil pana Sourala, ale nakonec ho nedotlačil. Honzíček tentokrát přišel o něco později a nezbyl mu čas na klasický Němcův gambit. Snažil se tedy projednou hrát pozici a docela mu to i šlo. V jakési teoretické variantě Lotyšského gambitu stál nejprv dosti dobře, poté dosti podivně a skončilo to v bezpečné koncovce. To máme dvě remízy.

Pepíček čelil nástupu Orangutana pana Melicha! Naštěstí na to byl dopředu upozorněn a mohl se tak vybavit potřebným náčiním. Se svou klasickou výstavbou Pepi záhy uspěl, partii zakončil vpádem dámy s hrozbou matu nebo odebráním figury již v sedmadvacátém tahu. Vládík vysoušel staroindickou výstavbu. Soupeři poskytl prostor pro jezdce na dámském křídle, sám pak ale zaútočil na královském pomocí pěšcové laviny. Jeden z píšků dokráčel až na f7, a to je hodně daleko. To máme dvě výhry.

Vládík zahrál projednou solidně (Křivánek - Svačina), na výhru družstva v utkání to bohužel nestačilo.

Pavel Rakouš hrál černými a zdálo se to dobré, pak ale podle svých slov přehlédl kombinaci, po jejímž uskutečnění ho čekala jen neblahá koncovka, kde bojoval proti spojeným volným pěchům. Předem prohraný boj, řekl si asi, a věžovou koncovku zanedlouho vzdal. O mnoho déle se držel Jirka Šmejc, měl také černé a přišlo mi, že velmi brzy vyrovnal hry. Pak se v partii velmi dlouhou dobu nic zvláštního nedělo, pouze se vyměnily některé figury a končilo se ve věžové koncovce se čtyřmi věžemi. Podle Jirkových slov soupeř tak dlouho čekal, až se dočkal a Jirku doopravdy utahal. To máme dvě porážky.

Velice srdnatě bojoval Mireček. Se soupeřem si hned v úvodu partie vyměnili několik slovních šťouchanců, takže bylo jasné, že se nepůjde hned tak domů. Zahájení bylo neobehrané, tempo hry vražedné. Ve střední hře pak Míra jakýmsi nedopatřením přišel o figuru. Partie ale vůbec nevzdal a snažil se najít protihru, což se mu chvílemi dařilo. Nakonec vyklouzl do udržitelné koncovky s kvalitou méně, kde to pan Flek ještě dlouho zkoušel. Po velkém boji nakonec remíza, ukážeme si pár diagramů.

Flek

Kaláb

Flek

Kaláb

Stav zápasu byl tedy vyrovnán a rozhodovala Frantova partie na první šachovnici.

Polášek

Štross

Polášek

Štross

Polášek

Štross

Polášek

Štross

Porážka tři a půl byla tak trochu zbytečná a tak trochu zasloužená. Slovy fotbalového kapitána bych řekl "tyhlety výsledky to prostě nechceš" nebo "nemůžeme dostávat tolik gólů". Ovšem nejde jen o výsledek, třeba Franta sehrál pěknou partii. Jen více chuti, více nasazení a kdo si stýská, ať si pustí video.