3. kolo – 🗼 přebor družstev

To byl kouř! Ve třetím kole došlo ke dvěma nečekaným masakrům a dvěma bojovným remízám. Vezmeme to tentokrát odspoda. Déčko vyjelo zkřížit šavle s týmem PORG I, což není první a nejsilnější tým PORGu, jak by se mohlo zdát někomu, kdo je znalý římských číslic, nýbrž až nějaký devátý tým v pořadí odhadem podle abecedy. Zde jsme právem cítili šanci na zisk bodů, ale vůbec se nejednalo o lehký zápas. Slovy kapitána Mirečka hráli soupeři velmi nekonzistentně, rozuměj místy špatně a místy zkušeně jako zakuklené devatenáctistovky.

Na druhém až pátém prkně jsme dostali za uši, takže se museli činit kluci vzadu- Marek, Vráťa i Tomáš své partie vyhráli. Zvláště potěšující byla rychlá výhra Tomáše Burdy, který hrál svoji druhou vážnou partii v životě. Z počátku byl prý pod tlakem, protože vzniklou pozici zahájení neznal. Dokázal ale držet se soupeřem krok, přemýšlel, reagoval a odměnou mu byla jezdcová vidlička na krále a dámu, kterou jeho soupeř prý úplně přehlédl. Poslední končil tradičně Mireček, který se musel hodně snažit a po zralé úvaze správně odmítnout nabídku remízy. Dobře udělal, protože v koncovce soupeře pěkně přehrál. Sice se při partii dle svých slov velmi nadřel, ale podle počítačové analýzy to hrál prakticky bezchybně, jak se můžete ostatně přesvědčit (Rous - Kaláb), opravdu obdivuhodný výkon! I díky tomu nakonec remízka 4:4.

Céčko bojovalo na půdě USK Praha C a uhrálo také pěknou remízu, i když podle slov Pavla Rakouše to měla být spíše výhra. Martin Kaprálek stál údajně lépe, jenže na to se historie neptá. V každém případě to byl dobrý výkon, podržel hlavně předek a tradiční žolík Milan. Partie z tohoto klání se ke mně nedostaly, nabídnu tak alespoň fotografie ze zápasu týmu C o týden dříve, za které děkujte opět Mirečkovi. Je na nich zejména vidět naše nová a veselá hrací místnost v prvním patře Domu plná barev, zvířátek a lopotících se šachistů.

Béčko dostalo strašnou školu od rozjetého týmu Oázy Praha C. Naši čest zachraňovali Jahůdka, který si tradičně drží vysoký standard hry, a Míša Chmiel, který šel v posledních letech do sebe, hodně hraje a pozvolna se propracovává nahoru. Ostatní všichni to projeli, podtrženo, sečteno 1-7. Pojďme se podívat na pár ukázek.

Pavel rozjel svůj tradiční "polokorektní" český systém a soupeře po zahájení přesvědčivě přehrál. Pak ale jako by mu došly nápady a z této nádherné a jistě vyhrané pozice udělal během pár tahů nejdříve pozici remízovou a posléze dokonce prohranou koncovku. To bylo na jeho nervy trochu moc, a tak se raději rovnou vzdal.

Rakouš

Lhotský

Rakouš

Lhotský

Borovský

Kaláb

Jahůdka se dostal do nelehké situace hned v zahájení. Ne že by snad stál špatně, ba naopak. Bohužel ho zcela zaskočilo, že mu soupeř vlezl přímo pod kola Marshallova útoku, takže měl celou dobu psychologickou nevýhodu, neboť věděl, že přeci musí stát jako černý na hranici výhry. A to ho svazovalo. Nakonec bylo Jahůdkovi zatěžko vyhrávat, když by byl v našem týmu jediný. Také si nechtěl pokazit remízovou sérii, kterou si pěstuje už od zimního Openu Praha. V pozici na diagramu se proto spokojil s opakováním tahů Vf4, De2, Ve4, Df2… Kdyby byl býval v rozvernější náladě, jistě by se nebál a pokračoval Sh4! s prakticky nekrytelnou hrozbou Vf2+ a snadnou výhrou.

Jahoda

Charvát

Ach ty ženské! Vládíčkovi se zase zatoulala dáma. V pozici na diagramu zahrál odvážné Dxb7 s ideou "stejně stojím jako prase, budu trpět alespoň s rovným materiálem". Jenže po Jd4 Sd3 Dd6 c3 přišla roztomilá malá rošáda s hrozbou Vfb8. Jedinečná pozice, vývin žádný, král i dáma v luftu. Kdepak asi udělali soudruzi z DDM chybu? Stalo se ještě Db4, ovšem následnou přetěžkou pozici bílý neustál a s posledním tahem kontroly se vzdal v beznadějné koncovce. Nyní dobrá zpráva- černé kameny nevedl nikdo jiný, než nová posila Domu dětí Martin Cuhra, který se tímto bravurně uvedl na bělohorském poli.

Cuhra

Křivánek

Nejlepší na konec, Áčko doma přesvědčivě zvítězilo. Radost nám udělal hned na úvod Marek Vokáč, který si ve složité pozici přijatého dámského gambitu počínal s neobyčejnou jistotou, doslova zneužil soupeřova podivného jezdce na a6 a po sérii šachů přijal gratulace k prvému vítězství v sezóně.

Vůbec všichni stáli docela slušně a všude to vypadalo na perspektivní pozice slibující přinejmenším nadějné vyhlídky. Všude až na jednu výjimku. Tou byl František. Již na startu přišel do hrací místnosti poněkud rozmrzelý. Tento čtvrtek nás přesunuli do druhého patra, do naší "původní" hrací místnosti, která je dosti malá, takže nebylo mnoho místa na sezení, natož na chození. Nábytek neštimoval, židle vrzala, z okna šel průvan. Navíc byla noc kouzelníků v čele s Harry Potterem, což je vlastně Fanda Hrnčíř s kouzelnou hůlkou, kterého v mládí srazil Opel, takže má na hlavě podivnou jizvu. Po celém objektu lítala omladina a dorozumívala se vysílačkami. Ale to už je jiný příběh…

Zkrátka František to měl těžké. Hodiny se mu zasekávaly, tužka mu nepsala, dokonce si vzal omylem kousek štoly s kandovaným ovocem, kterou tam na něj nastražil v dobré víře Karel Šlechta (F. nemá rád kandované ovoce). Jeho soupeř se na něj mračil a mlátil figurkami, protože s lepší pozicí nabýval na sebevědomí. Franta musel bránit černými nevábnou pozici výměnné slovanské obrany s věží na a7 a vyhlídkami tak akorát na tuhou defensívu. Bílý neváhal a při nejbližší příležitosti obětoval materiál. Zřejmě si myslel, že to našeho hráče srazí do kolen. To se ovšem spletl. Protože jestli Frantovi něco jde, tak je to obrana. Jistě si vzpomenete na jeho partii z minulé sezóny s názvem "pes obranář", kde chladnokrevně přijal oběť figury a trpělivou hrou soupeře knockoutoval. Žádný očekávaný matový útok se nekonal. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Bílý ještě dlouho hledal a nenalézal uspokojivou cestu, až si nalezl do kosmické časové tísně, která opravdu nešla stihnout (cca 3 vteřiny na 10 tahů v pozici bez figury). Chvíli se s Františkem přetahovali a šermovali u hodin, až bílý nakonec spadl, hodil figurky doprostřed stolu a beze slova odkráčel ze sálu. Franta to přijal s překvapivým klidem a touto dobou se již jistě těší na další šachové klání.

Martin Cuhra a Kuba Vaculík hráli bílými kameny a šlo jim to celkem od ruky. Oba měli viditelně navrch a oba hladce zvítězili. Toník měl celou partii spoustu práce, protože neustále všemi způsoby zachraňoval remízu v jemně horší pozici. Poctivá dřina se mu vyplatila a ve věžové koncovce už si to zkušeně pohlídal. Zápas zkrátka probíhal dobře a jednu chvíli to dokonce vypadalo na pořádný kouř. Tou dobou se vyjasnila situace v mojí partii s již osmdesátiletým vyšehradským matadorem Karlem Šlechtou. Slovy klasika - vrah se vrací na místo činu. Ano, minulý týden Karel seknul našeho Sašu. Tentokrát sehrál velmi dobře zahájení, pak ale chybil ve střední hře a ve vzniklé koncovce se černému povedl pěkný mat pěšcem.

Křivánek

Šlechta

Zbylé dvě partie mohly skončit naším brilantním vítězstvím, k dokonalosti však chyběl pouhý ždibíček. Bylo to zkrátka nedotažené. Pavel Kincl obětoval korektně figuru a černý král se musel pustit na výlet do centra. Tam ale namísto matu ve finále přežil a ještě se přitom zatoulal Pavlův střelec. Takže z posice vyhrané byla zanedlouho posice remisová, pak zajímavá a nakonec prohraná. Škoda. Ještě větší grády měla partie Adama. Ta opět vrcholila v oboustranné časové tísni ve velice komplikovaném postavení. Černý v předchozím průběhu obětoval celou věž za silnou figurovou iniciativu. Nutno říct, že Adam má opravdu veliké nadání porozumět pozici a dokáže zahrát šachy na vysoké úrovni. A nebojí se obětovat, když to cítí, to je pak radost pohledět!

Rubal

Šedý

Rubal

Šedý

Podtrženo, sečteno, výhra pět a půl. Já jsem vůl, ty jsi vůl. Tak nebo onak, byl to kouř.

Závěrem ještě písničku.