Open Znojmo 2008 – 🏆 turnaje

Reportáž ze Znojemského openu

Od čtvrtka 8. do neděle 11. května se po roční pauze opět konal turnaj Open Znojmo. Herní systém byl nastaven tak, aby účastníkům případně stačil pouze jeden den dovolené (9. května) a během čtyř dnů se odehrálo všech 7 kol švýcarského systému. Tedy kromě posledního dne, tři dni po dvou partiích. Pro mnohé jasně vražedné tempo, ale pro mě, tedy člověka s dosud neukojeným apetitem po královské hře, to pravé. Asi i kvůli hernímu plánu se mi nepodařilo v DDM nikoho k účasti přemluvit a tak jsem mezi jihomoravské vinice vyrazil sám. Následující den se ale naštěstí připojil můj sekundant Franta i se svojí sekundantkou Lenkou. A toto se zásadně projevilo v mém účinkování v soutěži. Turnaj, možná i díky tomuto svižnému tempu, přilákal pouze 31 hráčů, navíc velmi rozdílných ratingů. To pro hráče mé síly a skromných ambicí nevěstilo nic dobrého.

V prvním kole jsem nastoupil černými proti pozdějšímu vítězi, mladému Tadeáši Kleckerovi. I když jsem se ve své oblíbené slovanské srdnatě bránil, nakonec Tadeáš správně využil mého slabého opožděného pěšce na volném sloupci. Nevím, proč jsem to hrál, zejména když jsem už před tahem tušil, že jak tam toho pěšce „vyrábím“ tak si pěkně koleduju. Asi jsem masochista. No útěchou mi mohlo být Tadeášovo uznání, že hraju moc dobře (po Open Benešov 2006 byla toto již naše druhá partie) a že na první kolo takovou partii nečekal, tedy že skončíme s partií jako předposlední. Později jsme vzájemně sledovali svoje výkony a já jsem jen rád, že moje minela v posledním kole neznamenala pro Tadeáše takovou ztrátu Buchholze, aby o vedení přišel.

Hned odpoledne jsem si spravil chuť a bílými jsem ve Svěšnikovově variantě sicilské zahrál velkou rošádu a soupeře z Nizozemí jasně přehrál. Byla to taková třetí světová, prostě otevřená hra a krátký proces. Jestli jsme dohráli jako první si už nepamatuji, ale vím, že na hodinách mi zůstal čas 1:25. Perličkou bylo, že jsme debatovali u šálků Jihlavanky o všem možném již před prvním kolem a ve stejný den jsme dostali příležitost ke vzájemnému souboji.

Večer jsem navštívil svoje nové posily z Prahy, Frantu a Lenku. Když řeknu, že se jednalo o čtvrteční večer, je asi mnoha čtenářům z našeho šachového klubu jasné, že se jednalo o seanci šachově-hattrickovou (nebo spíš hattrickově-šachovou?). No prostě proběhl trénink a ladění sestav na sobotní ligu.

Podle reakcí Lenky i Franty na los třetího kola jsem poznal, že moje šance v následující partii jsou nevalné. Systém mi přidělil vrstevníka ze Slovenska, který již před deseti lety sahal po titulu FM (2285). Nicméně Franta nelenil, našli jsme pár soupeřových partií a zjistili, že rád zahajuje 1.d4 s následným 2.Sg5. Na toto mi sekundant poradil pár užitečných a logických vývinových tahů, zbytek ale pochopitelně zůstal na mě. To, že jsme se trefili, jsem poznal v následných kolech, kdy soupeř hrál již poněkud obvyklejší 2.Jf3. V partii (zase slovanská) jsem nic podstatného nezkazil, navíc jsem si počkal na soupeřovu chybu a ukořistil kvalitu. Pod psychickým tlakem, že hraju proti mnohem zkušenějšímu oponentovi a při znalostech svých již vyrobených „bot“ v koncovkách, jsem směle nabídnul remis a šel si ven zakouřit. Při návratu jsem viděl pouze srovnané kameny ve výchozích pozicích a soupeř již čekal, že připojím svůj podpis na partiáře.

Odpoledne jsme podnikli výlet na Sealsfieldův kámen, který byl doprovázen skvělým počasím a mojí euforií ze zatím nejlepšího výkonu na turnaji. Myslím, že Franta připojí i nějaké fotografie. Je to překrásná vyhlídka na údolí Dyje spolu s procházkou neobvyklým lesem. Na oběd mi byla ještě zjevena vynikající restaurace u řeky ve Znojemském podhradí s exkluzivními kuřecími křidélky. Myslím, že se jednalo o objev z předchozích účinkování hráčů DDM ve Znojemském openu, a podotýkám, že velmi zdařilý.

V podvečerní partii soupeř zahrál francouzskou, a tak jsem si po nevalných zkušenostech s přetaženou variantou vzal k srdci Frantovo čerstvé prohlášení, že výměnná varianta je remízová, že se všechno vymění na jediném volném sloupci. Bohužel k tomuto díky mým chatrným znalostem tohoto zahájení ale nedošlo a já vyhořel na pasivitu spojenou s taktickými hrubkami. Druhá prohra. Kdo by ale hádal, že také poslední.

Turnaj se konal v Louckém klášteře. Je to nádherná dominanta na břehu řeky Dyje nedaleko centra směrem na Vídeň. Spolu s klášterem tvoří dominantu poblíž stojící železniční most, který mistrně překlenuje údolí. Dojem z krásné architektury kazí pouze částečně zrekonstruovaná fasáda. Jako i mnohé jiné objekty, utrpěl klášter přítomností naší armády, budovy sloužily donedávna jako kasárna. Ale i tak se jedná o příjemné a tiché místo, jako stvořené k odpočinku a ke konání šachových akcí. Navíc májové počasí se tentokrát povedlo přímo luxusně.

V sobotu jsem zahájil opět černými se sympatickým soupeřem z Polska. Ten mi dal vzpomenout na moje soutěžní začátky a zahrál anglickou. Zvolil jsem něco na způsob symetrické varianty. Nevím proč jsem nehrál 1…e5. Samotnému mi býval tento tah černého velmi nepříjemný. Ale asi jsem chtěl hrát něco, na co soupeř není až tak „zvyklý“. Myslím, že se mi to povedlo. Vyrobil jsem na šachovnici slušný zmatek a jako bonus opět „spáchal“ zápletku okolo mého opožděného pěšce na volném sloupci. Ten mi navíc vázal krále v centru. Jako zázrakem se mi podařilo toto zlomit a po notně dlouhé době krále rošádou uklidit do bezpečí. Pak ale soupeř obětoval dvě lehké figury za věž s pěšcem a zdálo se, že jeho kombinace bude slavit úspěch. Z jeho izolovaného dvojpěšce v centru, se stali najednou dva spojení pěšci a já se pomalu začal s partií loučit. Vsadil jsem tedy na to, že si soupeř bez přípravy těžkými figurami vybere k postupu z dvojice pěšců toho volného a tak se i naštěstí stalo. Krytého pěšce jsem jezdcem jednoduše sebral, a protože soupeř asi až poté zjistil, že sebrat tohoto koně by opravdu nebylo dobré, přijal mojí nabídku remis. Bohužel, opět jsem neměl dostatek odvahy prosazovat svoji malou materiální výhodu proti dvěma věžím v otevřené pozici.

Na podvečer jsem po odpočinku při Pétanque nastoupil opět proti soupeři z Polska. Tentokrát ale v podobě mladé slečny, navíc nasazené v turnaji hned o příčku nade mnou. Tedy ideální soupeř pro mé bílé kameny. Zkusil jsem výměnnou španělku, tak jako proti jejímu staršímu bratrovi v Mariánských Lázních 2007 (tehdy ale se špatným koncem). Toto zahájení jsem navíc nechal sekundantem podrobit kritice ve spojení s praktickou zkouškou na velké šachovnici na trávníku před budovou kláštera. Nevím, jestli je to únavou z přílišného chození po tak velké šachovnici a přenášení spousty figur, ale s Lenčinou pomocí se mi podařilo proti mistrovi celkem nadějně realizovat hlavní ideu tohoto zahájení. V „ostré“ partii soupeřka tuto variantu také ochotně přijala, jakožto i další mé nabídky na výměny materiálu. V této partii jsem sice hned v zahájení neukořistil pěšce jako v Mariánkách, ale o to důsledně a s rutinou jsem postupoval za svým jednoduchým plánem až soupeřka vzdala.

Večer jsem přesídlil z hotelu Dukla*** do Prestige****. Pro turnajové potřeby byla Dukla ideální místo, nedaleko hrací místnosti. Bohužel ale z důvodů konání víkendových doprovodných akcí byl hotel na sobotní noc již plný. Z příjemného prostředí čtyřhvězdičkového hotelu, který znám již z dřívější doby, jsem mnoho neměl, protože tři dni po dvou partiích si asi již vzali svoji daň v podobě silné únavy. Navíc soupeř nalosovaný na poslední kolo vypadal více než slibně, byl nasazen jen o příčku výše než moje předchozí soupeřka a tak jsem poctivě odpočíval.

Bohužel v neděli ráno v posledním kole jsem vyrobil avizovanou botu. Hrál jsem opět slovanskou a snad i slušně. Brzo jsem ale ztratil iniciativu, začal hrát pasivně a byl nucen bránit slabý bod v týlu mé pozice, pole d7. Ať se již jednalo o korektní pokrytí této slabiny a nebo soupeř předčasně vyklidil pozice, každopádně přešel k pasivitě on, a už se z ní po zbytek partie nedostal. Nejdříve jsem získal soupeřova důležitého centrálního pěšce a poté ochotně využil oponentovy chuti měnit figury. V koncovce mého střelce proti jezdci jsem se dlouho trápil s vymyšlením plánu jak tohoto pěšce prosadit. Soupeř mi k tomu pomohl ještě svoji pasivní hrou jezdcem a tak jsem získal i dalšího pěšce a mířil do dámy. Bohužel jsem ale sevřel postuplým pěšcem na b2 soupeřova krále na poli b1 a hloupým postupem svého kandidáta na d3 sloupci uzavřel soupeři jediné ústupové pole c2. Takže zbytečný pat na konec. Emoce si tedy přeci jenom vybraly svoji daň.

Nedělní odpoledne před odjezdem do Prahy jsme ještě strávili „shoppingem“ v obchodním centru FreePort na hraničním přechodu v Hatích, přibližně 8 kilometrů od Znojma. Tam jsem svým frustracím z poslední partie dal volný průběh a mé plastikové karty jenom zasvištěly mezi značkovými butiky. I tak musím skromně hodnotit ze své strany turnaj jako nebývale povedený. Zisk 3½ bodů ze 7 je přesně pro co jsem do Znojma ve středu večer jel a na mém ELO to bude poznat. No a hrubky se dají napravit hned za dva měsíce v Klatovech.

Výsledky celého turnaje neleznete zde.