Vláďa Pražským kosičem! – 🗼 přebor družstev

Po podzimní výhře v Přeboru Prahy v bleskovém šachu se Vladimírovi podařilo získat další pražský primát.

Letošní sezóna družstev je už sice nějaký čas za námi, ale rád bych ještě v souvislosti s ní zmínil jednu příznivou událost pro náš klub. V neoficiální soutěži Pražský kosič se z přibližně tisícovky hráčů v pětatřiceti pražských oddílech umístil na 1. místě náš obětavý kapitán!

Soutěž má jednoduchá pravidla. Každá vyhraná partie (počítají se i kontumace) znamená 1 bod a kdo jich bude mít na konci pražských soutěží družstev za danou sezónu nejvíc, stává se Pražským kosičem. V případě shodného počtu výher rozhodne menší počet odehraných partií, dále vyšší soutěž, vyšší šachovnice.

Vláďovi se letos podařilo nastřádat krásných 17 výher z 22 partií. Na 2. místě se umístil Karel Hořínek z ŠK Bohnice s 16 výhrami z 25 partií a 3. místo obsadil Jan Akerman z ŠO Praga Praha s 15 výhrami z 23 partií.

Celkové výsledky soutěže

Děkuji svazovém webmasterovi Radimu Borůvkovi, který mi výše uvedený soubor vyfiltroval z databáze. Dokonce mi iniciativně poslal i Pražské jelito (hráč s nejvíce prohrami). "Nejúspěšnějším" hráčům této kategorie však nechci sypat další sůl do rány, a proto tento soubor zveřejňovat nebudu. Jenom zmíním, že vítěz dosáhl úctyhodných 16 proher z 22 partií 😀. Mimochodem Vláďa není prvním hráčem DDM, kterému se podařilo soutěž Pražský kosič vyhrát. V roce 2003 se to povedlo Jirkovi Hrdinovi s 16 výhrami.

Ještě se sluší připomenout, že Pražského kosiče vymyslel Mirek Kamlach z Loko(motivy) Praha, který k tomu v Šachovém týdeníku 2012/22 napsal toto: Začalo to v roce 2008, kdy mne napadlo trochu "obveselit" soutěž družstev pro hráče našeho klubu. Jeden z nich byl léta znám v Lokomotivě jako "dusič", protože nás často dusil, a tak jsem si řekl, že hráč, který všechny poráží neboli kosí, bude kosič. A protože to bude klubový kosič, vznikl Loko-kosič. K tomu jsem ještě koupil přiléhavou sošku, kde jsou vítězové jednotlivých let zaznamenáni. Po skončení pražské soutěže družstev (hraje se vždy leden-duben) roku 2009 jsem si řekl, že by bylo také zajímavé vědět, kdo má nejvíce výher v celé Praze, a tak vznikl Pražský kosič. Jelikož v archivu databáze Pražského šachového svazu byly uloženy výsledky jednotlivců od sezóny 2001, tak jsem postupně vypočetl Pražského kosiče i zpětně a dal mu ještě přívlastek "3. tisíciletí". Rád bych dodal, že tuto neoficiální soutěž považuji i nadále jenom jako "zábavu navíc".

Rozhovor s Pražským kosičem 2019

Jak jsi spokojen se svým letošním výkonem v družstvech? Vím, že kromě DDM hostuješ i ve 2. lize v Bakově nad Jizerou, která se hraje o nedělích. Vyhovují ti spíš dopolední začátky partií o víkendech anebo preferuješ všední dny večer?

Letos si dovolím tvrdit, že mi sezóna celkem vyšla. Sice jsem neuhrál kýžených 20 výher, ambiciózní cíl, který jsem si určil během prvních kol soutěže, ale celkový dojem byl dobrý. Mimo sedmnácti výher v pražské soutěži jsem měl i tři prohry, když jsem místy neřízeně riskoval a byl za to po zásluze potrestán. Jediné dvě remízy rozhodně nebyly z kategorie velmistrovských. Přiznám se, že mi mnohem více vyhovuje hrát večer, a to i přesto, že je člověk často po dni unavený. V lize po nedělích je to na mě hrozně brzo, já mnohdy skutečně cítím, že po ránu mi mozek nepracuje na plnou kapacitu. To se pak projeví na spotřebě času i na koncentraci. Navíc když se to spojí s cestováním a vypětím sil, tak z toho dne pak člověk už nic nemá.

Která partie se ti v letošní sezóně družstev povedla, případně která se ti nejvíc líbila?

Je těžké vybrat jedinou partii, nesehrál jsem žádnou vysloveně výbornou, ale v souhrnu se toho událo mnoho zajímavého, takže nějaké diagramy najdu.

Jak hodnotíš uplynulou sezónu z hlediska výsledků družstev DDM? Chtěl bys pro příští sezónu týmy ještě nějak posílit?

Letošní sezóna byla úspěšná. Hodnotím to především z hlediska předvedených bojovných výkonů všech našich družstev. Áčko sehrálo samá vyrovnaná klání, trochu nám chybělo štěstíčko, aby byl konečný výsledek lepší. Hodně jsme sázeli na nové posily, ale nenastupovaly tolikrát, jak by bylo třeba. Céčko hrálo první polovinu soutěže o postup. Béčko postoupilo do 1. třídy z prvního místa ve skupině, bravo. Do příštího roku určitě zase posílíme, takže vy, silní hráči s dobrým srdcem, neváhejte a přihlaste se.

V letošní sezóně jsi odkapitánoval hned dvě družstva. Jaké to bylo? Byli hráči hodní a spolehliví? Chtěl bys někoho pochválit, případně pohanit?

Přiznám se, že jsem opravdu rád, že je konec sezóny. Hráči byli tentokrát i celkem hodní, jenže přesto to kapitánování nebylo úplně jednoduché. Člověk pořád ladí sestavu, týden co týden, kreslí barvičky v tabulkách, pak telefonuje, píše maily, uhání lidi, volá na všechny strany a pak ještě musí přispět svými 12½ % jako hráč (rozuměj 1 z 8 členů). Nemá patrně smysl rozebírat každého jednotlivce zvlášť, ale jistý posun k lepšímu tu je. Například jen jedinkrát nám letos nepřišel člověk na zápas bez omluvy (loni snad 4×). Někteří nehráli vůbec (Tomáš Bárta), jiní hráli výrazně více než proklamovali (ty) a podařilo se tak zalátat díry v sestavě (Toník letos nehrál za B), někteří nastupovali vzorně jen polovinu sezóny (Adam), jiní se vrátili po deseti letech k aktivnímu šachu (můj otec, Prokop) atd.

Jaké jsou tvé následující šachové plány? Chystáš se např. na oblíbený turnaj do Klatov?

Abych využil rozehranost z družstev, účastním se Rejfířova memoriálu v Praze. Je to přebor Prahy jednotlivců a hraje se každý čtvrtek až do června. Jinak jedeme s Toníkem na tradiční turnaj do Karlových Varů, kam se už moc těším. Klatovy jsou pořád ve hře, uvidíme. Nějaký další turnaj přes léto mě asi nemine, napadají mě třeba družstva v Pardubicích.

Z tvých výsledků je vidět, že jsi hodně bojovný a remizuješ jen zřídka. Hraješ všechny partie na výhru? Řekněme, že hraješ s hráčem 2500 a on ti v 10. tahu nabídne v nejasné pozici remízu. Vzal bys ji?

Základem mého přístupu je dobře si zahrát, respektive podat kvalitní bojovný výkon. K partii jdu prostě jako na jiné soutěžní klání s cílem pokusit se zvítězit. Z toho vyplývá, že pokud jsem po mentální stránce dobře naladěn, hraji vždy na výhru i proti výrazně silnějším protihráčům. Výjimky z tohoto přístupu nastávají hlavně ve chvíli, kdy do mé motivace vstupují mimo-šachové okolnosti. Například v turnaji se nedaří a má to vliv na tvoje sebevědomí, nebo hraješ s kamarádem a nechceš mu turnaj zkazit tím, že ho vydusíš po pěti hodinách v rovné věžovce, anebo chceš za každou cenu jít potrénovat badminton s trenérem, který se už pozítří vrací zpátky do Indonésie, a máš z posledních sedmi partií šest remíz, tak přijmeš černými remízu ve druhém tahu. Tyhle věci se stávají, ale když je člověk správně zdravě nabuzen, nepotřebuje si hledat výmluvy a berličky. A co se týká tvojí návodné otázky, tak bych ji nepřijal, protože za tím evidentně něco musí být, patrně se obává o výsledek nebo se mu nelíbí charakter boje, anebo má domluvené rande a spěchá, proto bych vycítil spíše šanci. No a kdyby to nevyšlo a dostal bych se do potíží, dalších pár hodin bych zarputile bojoval o remízu. 😀

Když jsem se kdysi bavil s velmistrem Hortem, tak mi říkal, že na každou partii se těší a nikdy u nich nebývá nervózní. Co ty? Těšíš se na partie anebo to např. v soutěžích družstev bereš hlavně jako svou povinnost? Nervuješ se u partií?

Nenervuji se, neosvědčilo se mi to, naopak se snažím zachovat rozvahu i pod prudkým útokem. V bleskovém zakončení partie to občas lítá na všechny strany, ale přinejhorším se prostě chybuje, prohra zamrzí, ale ve finále to není zas taková tragédie. Hraní za družstva dodává partii ještě další dimenzi. Občas je potřeba pokusit se zatlačit i v rovné pozici anebo zkusit vymyslet ďábelskou léčku tam, kde žádná není. Určitě cítím zodpovědnost za tým, ale už mi nesvazuje ruce tak, jako tomu bylo v některých minulých ročnících. Naopak vím, že je někdy potřeba zabrat ještě víc, a že člověk má sám na výsledek zápasu značný vliv. Můžete vyhrát a přispět jak dobře vedenou hrou, tak i odhodlaným přístupem. Na partii se obvykle těším a také to bývá znát.

Co se ti na šachu nejvíc líbí?

Šachy vnímám jako krásnou hru samu o sobě. Brilantní kombinace, šílené oběti, síla ideí, půvabná geometrie formací a ukrutná spravedlnost, vše na jednom místě. Velmi se mi líbí klasické dřevěné figury a šachovnice. Víš, někdy přijdeš k těm krásným blyštivým kamenům a říkáš si, že je to čest tady hrát a že to snad s nimi půjde samo, což nikdy není pravda, šachy jsou dřina. Líbí se mi pestrost soupeřů. Například nedávno jsem se byl podívat na turnaji v badmintonu, byli tam hlavně muži mezi patnácti a třiceti, ženy kolem dvaceti a tím to haslo. Zato v šachu někde na Openu se často krčí za stolkem pětiletý pinďa, který dává zabrat osmdesátiletému pánovi s vizáží námořního důstojníka. A když člověka jeho pozice nebaví, může jít kibicovat třeba tam, kde hraje největší kráska v sále.

Vím, že kromě šachu hraješ na závodní úrovni ještě badminton a na rekreační úrovni fotbal a florbal. Který z těchto sportů tě nejvíc baví a který je podle tebe nejnáročnější?

Předem musím říct, že všechny tyto sporty mám rád, ale vyzkoušel jsem i některé jiné, například na střední jsme každý den zuřivě hrávali volejbal. Fotbal, fantastické dědictví indiánů, je dokonalý na čerstvém vzduchu někde u lesa s partou kamarádů, kteří ti nezlomí nohu a dojdou pro balón, když ho kopnou do trní. Tam mám v oblibě zejména patičky, narážečku a zpracování dlouhých míčů rovnou na nohu. Florbal je kombinační a rychlý sport s náročným technickým prvkem ovládání hokejky, která občas vzdoruje a místo toho ovládá ona mě. Nejraději hrávám signál se Zbýňou, fintu do backhandu a lupačku z dálky. Oba tyto sporty jsou skvělé a jsou pro mě zdrojem velké zábavy. Nutno ale dodat, že jsou to sporty kolektivní, a to je velký rozdíl oproti badmintonu. To je nejrychlejší raketový sport, navíc je tam všechno, technika, taktika, dynamika i vytrvalost. V badmintonu máte parťáka jenom v deblu, ale i tak je zhruba polovina úderů vašich a když to z nalejvky trefíte pod síť, těžko obviňovat svého druha. No a single je vážně fuška, dlouhé výměny, změny tempa, změny směrů a sám pokrýt kurt, který se zdá být malý snad jen v televizi. Kdo mi nevěří, ať tam běží.

A poslední otázka. Co tvé výkonnostní cíle? Chystáš se konečně uhrát (a zaplatit si) prestižní titul CM? 😀

Pravdou je, že jsem ještě nikdy nepokořil hranici 2200 Elo. Už jsem byl velmi blízko, ale jako nestabilní junior jsem byl tehdá možná poněkud nadhodnocen. Poslední dobou jsem drobet potrénoval a šachu se stále věnuji, takže se to třeba i projeví. Titul CM si kupovat neplánuji, protože bych rád získal prestižní titul FM. Hlavně se nikdy nepodceňovat.

Partiové ukázky Pražského kosiče

1) Jednoduchá i zapeklitá pěšcovka

Křivánek Vladimír (2131)

Hála Martin (2076)

Křivánek Vladimír (2131)

Hála Martin (2076)

2) Poziční oběť kvality, kterou soupeř ihned oplatil

Křivánek Vladimír (2137)

Císař Jiří (1715)

Křivánek Vladimír (2137)

Císař Jiří (1715)

Křivánek Vladimír (2137)

Císař Jiří (1715)

3) Nekorektní oběť ve vrcholné časové tísni soupeře

Kopta Jiří (1967)

Křivánek Vladimír (2137)

Kopta Jiří (1967)

Křivánek Vladimír (2137)

Kopta Jiří (1967)

Křivánek Vladimír (2137)

A na závěr ještě k přehrání dvě celé partie. První je hraná v pozičním stylu a druhá v kombinačním.

Hadrava Jaroslav - Křivánek Vladimír

Křivánek Vladimír - Šobotník Petr