ŠK Teplárna D – DDM C

…aneb druhá smůla s Teplárnou.

V našem třetím soutěžním zápase jsme se poprvé nesešli v plném počtu. Z první osmičky chyběli Jaromír Kaláb, Marián Fica a Martin Kutil. Bohužel místo nich jsme se mohli dostavit jen já s Michaelem. O budově, ve které jsme hráli, bych si v životě nepomyslel, že může být taky šachovým klubem. Naštěstí jsem po cestě potkal Karla Schmidta, který mě a ještě Františka Štrosse st. dovedl k vrátnici areálu s pěti komíny. V začátek zápasu nás k šachovnicím zasedlo jen pět, Ivan a Prokop přišli s mírným zpožděním.

První výhru jsme zaznamenali na druhé šachovnici. Prokop, který přišel poslední skončil první. Když jsem k němu nahlédl, stál aktivně s pěšcovým centrem, teprve po chvíli jsem si uvědomil, že má ještě kvalitu navíc. Tuto převahu uplatnil bez problému a srovnal tak stav zápasu na 1:1.

Následovala remíza na čtvrté, kde se Jirka po dámském gambitu dostal do téměř symetrické pozice, kde nebylo za obě strany rozumného plánu.

Pak se naši soupeři dostali do vedení. František Štross st. rozehrál černými dost podivnou španělskou. Bílý svoji převahu vystupňoval a získal dva spojené volné pěšce f6 a e6. Po jejich likvidaci vznikla koncovka, ve které měl bílý o hodně lepšího střelce a vzdáleného volného pěšce, a ve které nakonec svého soupeře vytempoval.

Srovnali jsme na šesté šachovnici, kde jsem hrál já (mimochodem potřetí za sebou bílými figurami). V jednoduché pozici jsem získal pěšce a přešel do vyhrané koncovky.

Na třetí šachovnici měl Karel Schmidt o něco pasivnější pozici. V ní chyboval a musel se záhy vzdát. Opět jsme prohrávali.

Naštěstí Michael černými přehrál svého soupeře ve zvláštní sicilské. Nejprve si vytvořil krytého volného pěšce a následně znemožnil soupeři jakoukoli protihru obsazením jediného volného sloupce. V koncovce mu nakonec zbyli tři pěšci a střelec proti jednomu pěšci a koni. Opět jsme tedy srovnali a vše se mělo rozhodnout na první šachovnici.

Ivan ve střední hře obětoval kvalitu za dva pěšce. Vzniklá koncovka byla za černého těžká. Ivan měl dva pěchy a střelce proti věži a pěšci. Oba soupeři se dostali do časové tísně. To našemu borci do karet nehrálo, protože jeho soupeř si nepsal partiář. Protest u rozhodčího, který pískal pro domácí, nevedl k ničemu. Tento souboj ještě zpestřila malá herecká vložka. Ivan chtěl táhnout a soupeř mu najednou začal vehementně podávat ruku. Ivan ji stiskl a vstal od šachovnice. Pak přišel kapitán domácího týmu a zeptal se, jak to skončilo. Ivan řekl, že remízou, když jeho soupeř najednou začal protestovat a tvrdil že vyhrál. Ivan musel znovu zasednout ke stolku, pár cenných vteřin mu uteklo. Bohužel už nedokázal zremizovat. Jeho protivník mu s věží a aktivním králem nakonec zlikvidoval oba pěšce a dostal černého krále na kraj šachovnice.

A tak jsme tedy podruhé za sebou prohráli tím nejtěsnějším rozdílem.