DDM C – Sokol Vyšehrad G

K tomuto zápasu se vyjádřím jenom krátce a to z několika důvodů. Mezi ty hlavní patří moje lenost, moje nechuť psát o porážkách a nakonec fakt, že jsem se během partie věnoval hlavně partii, a po jejím konci jsem odešel sledovat podobně neúspěšné klání našeho áčka. Nastoupili jsme v o něco slabší sestavě než v našem prvním zápase. Z první osmičky chyběli hned tři hráči: Jaromír, Marián a Martin. A tak jsem musel s Jitkou znovu nastoupit, třetím náhradníkem byl Michael. Výhody domácího prostředí jsme využili maximálně, hodiny jsme si dali po pravé ruce a hrálo se v místnosti s výmluvným názvem ateliér, v němž naše soupeře určitě znervózňovaly strakaté malby na zdech. Bohužel ničím z toho se naši soupeři nenechali zaskočit.

Začali jsme přímo katastrofálně. Na čtvrté šachovnici se Jirka rozhodl pro experiment v zahájení, a snad už v šestém tahu byl bez figury. Na páté šachovnici hrál František Štross st. proti soupeři s elem 1867. Asi po dvou desítkách tahů bylo jasné, že ani tady nebudeme bodovat. A i na šesté šachovnici to vypadalo zle. Když jsem tam nahlédl, Jitka byla bez kvality a bez iniciativy. Od začátku jsme prohrávali. Na první šachovnici podle mého neznaleckého úsudku vznikla nejasná, ale ostrá pozice. Ivan si s ní poradil skvěle a zvedl prapor domácího týmu. Ještě před ním jsem vyhrál já ve strašně nudné hře, ve které jsem měl výhodu v soupeřově izolovaném dvojpěšci. Nakonec si nechal chytit věž. Za stavu 2:3 už jsem věřil, že skóre srovnáme. Na osmé šachovnici se Michael celou hru musel bránit. A bránil se skvěle! Když jeho protivník zjistil, že toho moc proti chladnokrevné obraně neudělá, přešel do koncovky, kde Michaelovi zůstal špatný střelec. Bránil se ale i dál výborně a zremizoval podle mě prohranou koncovku. Pak na třetí šachovnici Karel s přehledem přehrál svého mladého soupeře. Z napjaté a komplikované situace v centru vyšel s několika pěšci navíc a ty s přehledem uplatnil k výhře. Srovnali jsme a zraky všech se upřely na druhou šachovnici. Pozice byla podle Prokopa vyrovnaná, ale bílý měl přece jen prostorovou převahu na královském křídle, kde zahájil útok. Pozice se otevřela a stala se nebezpečnou pro oba hráče. Nakonec Prokopův soupeř našel pěknou oběť koně, kterou definitivně otevřel pozici kolem černého krále, a rozhodl tak zápas pro hostující družstvo.