DDM C – ŠK Mahrla Praha C

Ve čtvrtek 17.2. nás čekalo družstvo, které zatím dokázalo zvítězit jenom jednou, a to kontumačně 8:0. Fakt, že jsme jen remizovali je smutný sám o sobě, a když vám ještě řeknu, že soupeř přijel v šesti lidech, tak si asi umíte představit naše rozčarování po utkání. Mimo jiné se projevila absence několika hráčů z první osmičky (konkrétně Prokopa, Mariána a Martina). Ale od začátku.

Hřejivý náskok 2:0 nám dlouho nevydržel. Brzy se rozhodlo na šesté šachovnici. Hrála se italská a Jitka někde ztratila pěšce. Možná proto nerochovala a zkomplikovala hru, což nebyl za daných okolností špatný nápad a nějaké hrozby tam byly, ale její soupeř pro ně neměl příliš pochopení, 2:1.

Na 2:2 hosté srovnali na třetí šachovnici, kde hrál Jirka, a to proti soupeři se slunečními brýlemi. No nevím jestli v zimě tak svítí sluníčko. Možná v tom byly obavy, že ho náš borec bude hypnotizovat (jako to míval v oblibě Michail Tal). To ale nebylo všechno, za celou hru si nesundal obrovského černého kulicha z hlavy! K vlastní partii můžu říct jen, že Jirka zahrál pro sebe typické 1.d4, a hra se dostala do fáze, kdy měl Jirka sice pěšce víc, ale jeho soupeř skvělého střelce a vzdáleného volného pěšce na dámském křídle. Ten se bohužel za podpory věží a střelce dostal až do dámy.

Ještě většímu fiasku v úvodní fázi zápasu zabránil na první šachovnici skvěle hrající Ivan. Zahrál královský gambit a situaci vzniklou po dvanácti tazích bych hodnotil asi tak, že za pěšce a katastrofální postavení vlastního krále získal bílý značný náskok ve vývinu a pěšcové centrum. Jeho soupeř naštěstí pohrdl věčným šachem a hrál partii dále na výhru (možná proto, že měl skoro o 250 bodů vyšší elo). Po výměně dam už nebylo jak pronásledovat bílého krále. Zajímavé je, že do této chvíle i po celý zbytek zápasu se Ivan jen tak procházel a na všechny se usmíval, přitom na jeho šachovnici opravdu bylo nad čím přemýšlet. Na prvních patnáct tahů spotřeboval asi dvacet minut, jeho soupeř něco přes hodinu, což mu bylo úplně k ničemu. Ivan stál nádherně: dobyl zpět pěšce, obě věže na volných sloupcích, všechny figury ve hře a král z e3 kryje pěšce d4 a e4. Naproti tomu dámské křídlo černého se až na dámu nehnulo z místa. Závěr partie na sebe nenechal dlouho čekat. Hostující hráč číslo 1 se dostal do těžké časovky. Naopak Ivan začal přemýšlet. Odmítl pěšce, kterým by soupeře uvolnil a vymýšlel si co nejsložitější tahy, což nakonec vedlo k zisku figury – 3:2.

Hosté srovnali krok na druhé desce, kde hrál Karel Schmidt černými figurami. Na programu byla Birdova hra a černý v zahájení snadno vyrovnal. Po rozdílných rošádách se přiostřilo. Bílý měl náskok v pěšcovém nástupu, černý měl zase polootevřený sloupec na nepřátelského krále. Karlovi se podařilo totálně zablokovat postavení před svým králem, ale potom udělal chybu a ztratil pěšce. Následně ve snaze zachovat si dvojici střelců nevyměnil skvěle stojícího bílého jezdce a v nejasné pozici završil partii „obětí“ věže bez jakékoli kompenzace – 3:3.

Poslední dvě partie skončily téměř současně, a tak napíšu první o té vítězné, aby to snad nevypadalo, že jsme soupeře pustili do vedení. Tak tedy na páté šachovnici stál František Štross st. od začátku na výhru. Jenže ve střední hře se jeho protivníkovi podařilo oba dva bílé spojené volné pěšce zlikvidovat a byl to černý, kdo se chopil vesla. Potom ale přehlédl vazbu, následkem čehož postupně ztratil dva pěšce a kvalitu. V závěru jsme byli svědky nervydrásajícího souboje s časem (pro zvýšení dramatičnosti píšu takto nadneseně, kdo chce realistickou reportáž, může se zeptat aktérů nebo má smůlu). Kdo by řekl, že dát za tři minuty mat věží a střelcem proti koni je tak těžké. Jenže praporek nakonec spadl hostujícímu hráči a my jsme se mohli radovat minimálně z remízy.

Na čtvrté šachovnici hrál Jaromír. Černými se mu v anglické hře nepodařilo vyrovnat hru. Potom ale ztratil (či obětoval) pěšce a dostal se k zajímavé protihře, když vnikl svou kavalerií a střelcem do soupeřova postavení a otravoval tam těžké figury bílého. Poté však bohužel nastal čas všeobecných výměn během nichž se pěšcový deficit z našeho pohledu ještě o jedna snížil. Čtyřvěžová koncovka už byla beznadějná – 4:4.