Vyšehrad D - DDM A, 2005

V sedmém kole jsme se střetli s jedním z předním týmů tabulky Vyšehradem D. Zápas to byl jistě zajímavý, těžko však říci, že dramatický. Z našeho základu chyběl pouze Jirka Šmejc, který byl tradičně v práci. Zastoupil ho náš supernáhradník Michal. Tomu se ale na osmé šachovnici příliš nevedlo. Hrál bílými proti sicilské, a přestože zahrál své oblíbené f4, soupeř neměl moc problémů a v klidu si prosadil f5. Ve střední hře vznikla po mém povrchním prohlédnutí šachovnice pro mě nejasná pozice, ve které měl Michal slušnou časovou tíseň, kterou bohužel tentokrát nezvládl podle svých představ a prohrál.

Na sedmé šachovnici hrál Honza černými pěkně otevřenou španělku. Zprvu stál poněkud hůře, ale poté soupeř zahrál opatrné g3 a Honza se pustil do útočení na nepříliš zdárné královské křídlo bílého prostřednictvím oběti figury koně na f2. V zajímavé pozici, která černému slibovala vcelku dobré útočné vyhlídky, si vybral variantu s dvěma pěsci a pokračujícími útočnými hrozbami za obětovanou figuru. Partie skončila po podle Honzových slov nepřesné hře na obou stranách v koncovce dvou bílých figur bílého proti figuře a čtyřem nespojeným pěšcům černého remízou.

Šestá šachovnice byla bojištěm Jirky Hrdiny. Soupeř mu zahrál na e4 francouzskou a Jirka zvolil výstavbu s e5 a Jc3. Po malých rošádách jsem očekával nástup bílého na královském křídle. Na ten to sice zprvu vypadalo, ale soupeř vytáhl svého f a g pěšce a Jirka začal mít problémy s umístěním svých figur. Nevím, jak k tomu došlo, ale když jsem se po chvíli na pozici opět podíval, měl bílý dva pěchy proti figuře bez známky nějaké další kompenzace. Černý pak ještě chytře obětoval kvalitu na f3, čímž pozici bílého úplně znehodnotil. Po vynuceném přijmutí této oběti si černý sebral na d4 důležitého pěcha (tím velmi oslabil i e5 pěcha) a zahrozil k tomu nepříjemnými vidličkami, které se snad daly bránit, ale pozice už byla zcela nehratelná a Jirka se vzdal.

Na pětce jsem pařil já. Bílý zvolil Skotskou, protože se mu nejspíš nechtělo do španělské. Vzal jsem na d4 a na Jxd4 zahrál Jf6. Soupeř mi vzal koníka na c6, já vzal béčkem, soupeř Sd3, já na to Sc5 a tak dále až do koncovky. Běhěm partie jsem mohl snad získat nějakou výhodu díky obsazeným slopcům f a e, ale nic konkrétního jsem nenašel. Po výměnách obou věží vznikla dámská koncovka, z ní pak pěšcovka s koněm na každé straně. V té chvíli bylo o výsledku týmu už vpodstatě rozhodnuto, a tak jsem se pustil na výlet s a pěchem. Nakonec nastala na šachovnici opakovaná pozice a já celkem rád souhlasil s remízou (myslím, že v té chvíli jsem stál už na prohru).

Na čtvrté desce mastila Lenka poprvně ve vážné bílými d4. Partie byla po celou dobu víceméně suchá, nenapínavá. Černý se mi zdál iniciativnější, ale měl za to víc slabin. Lenka zvládla časovou tíseň a po 30. tahu to dali se soupeřem za remízu. Při domácí analýze pak možná litovala, že nenašla vhodnou cestu k výhře.

Na třetím prkně řádil Pavel. Zahrál černými pircovku a podařilo se mu dostat do docela pěkné pozice s celými dvěma pěsci navíc. Oslabil si však postavení svého krále a i přes veškerou svojí snahu tuto výhodu nedokázal uplatnit k výhře, a tak tentokrát "jen" remizoval. I když je to zatím Pavlův nejlepší výsledek v Áčku, je to škoda.

Druhou desku okupoval Láďa Jahoda. Začátek jeho partie jsem bohužel neviděl, jen vím, že se mu nepodařilo získat výhodu ze zahájení. Partie přešla do koncovky s vězemi a koňmi, kde oba borci po střízlivé úvaze podepsali smír, jelikož vzniklá pozice byla úplná sušina.

A na první šachovici bojoval Franta. Evidentně ale neměl svůj den. Hrál sicilku,ale jeho soupeř se nenechal vyrušit a hrál si italskou. Oba si zahráli své, Franta podkopával soupeřovi slabší pěšce svými dobře rozmístěnými figurami a bílý se snažil o aktivnější postavení. Po výměnách zbyly na šachovnici jen dámy. Bílý měl volného pěcha a díky němu trochu lepší pozici, ale koncovka byla podle Frantových slov dobře držitelná. Bohužel Franta to nezahrál dobře a prohrál.

Co dodat. Čekal jsem víc, abych řekl pravdu, i od sebe. Postup se nám sice vzdálil, ale už se těším, jak si spravíme chuť na některém z našich dalsích soupeřů.