11.kolo - Zápas se Smíchovem

Takže nyní již k opravdovému boji na šachovnicích. Protože článek vzniká s velkým zpožděním a geniální paměť opravdu nemám, proberu některé partie velmi zkrátka. Ivan rychle prohrál, Saša remizoval téměř bez boje. (Omlouvám se našim hráčům, jistěže by si vaše partie zasloužili komentář, ale opravdu si nevzpomínám.)

Já jsem na sedmé šachovnici pokoušel o vyvrácení karokáče. Získal jsem výhodu, (no, spíš jsem ji vzhledem k soupeřovu zahájení neztratil) a mohl jsem ji dále stupňovat. Dlouho jsem váhal mezi klidným pokračováním, ale nakonec jsem se rozhodl pro ostrou hru. Chtěl jsem si prostě dneska zahrát komplikovanou pozici, vyzkoušet svůj propočet, vyzkoušet si maximálně aktivní hru na hranici rizika. Proto jsem upustil od dosavadního profylaktického a obranného stylu a natáhl jsem pikantní g4. Soupeř nezůstal o nic vzadu a odpověděl protiúderem v centru a obětí figury. Pozice vypadala dost nebezpečně, ale místo pasivní obrany jsem raději obětoval pěšce za ještě větší hrozby. Bohužel jsem se opět dostal do časové tísně, a tak jsem s figurou navíc ve vyhrané pozici nabídl remízu. Soupeř ji přijal. Partii možná ještě někdy okomentuji a zveřejním.

Stav zápasu byl 3:2 pro hosty a velmi špatně to vypadalo i na první šachovnici. Pojďme se tedy na Honzíka podívat. Stál špatně, skoro všechny jeho figury byly připoutány k obraně svých kolegů. Jenže najednou nastal výbuch. Výbuch zlosti soupeře. Ze židle vyletěl jak tornádo, fláknul židlí o zem a roztrhal partiář. A cože tomu předcházelo? No přece typické Honzovo zaklepání na hodiny, což upozornilo soupeře na spadlý praporek. Když pak zjistil, že má odehráno jenom 39 tahů, ačkoliv už otočil partiář (konečně se projevila naše dlouholetá finta s partiáři), vybuchnul jak pukavec. Nicméně mu to vůbec nepomohlo a bod si do tabulky připisoval Honza, kterého výhra nesmírně potěšila a svou radost vůbec neskrýval.

Stav byl rázem 3:3 a vypadalo to nadějně. Kapřík by mohl udržet remízu, a Jirka stál jasně na výhru, navíc byl jeho soupeř ve značné časovce. Jenže zklamání se dočkali oba dva. Nejdříve Martin, který v těžké koncovce s pěšcovým deficitem odevzdal figuru. No a potom i Jirka. Měl vyhranou pozici a téměř postavenou druhou dámu. Stačilo opravdu malinko, jen pokrýt tahem c2 hlavní černou diagonálu a přiblížit pěšce blíže k proměně. Ale Jirka ztratil tempo, diagonálu nepokryl a to stačilo soupeři ke spásnému útoku. Téhleté partie je velká škoda.

Takže sumasumárum: prohráli jsme 5:3. To jsme teda pěkný saláti, když jedinej, kdo regulérně vyhrál byl Honza. Prohra nás ale nakonec mrzet nemusí, ve druhé třídě jsme se díky dřívějším výsledkům udrželi. Takže můžem slavit.