Vyšehrad F - DDM A

Zatímco naše Béčko prochází soutěží jako nůž máslem, Áčko zůstává hodně za očekáváním. Jedna hubená remíza ze tří zápasů je opravdu málo. Další možnost k napravení reputace se nám naskytla ve 4. kole proti Vyšehradu F. Ze základní sestavy chyběli pro pracovní zaneprázdnění Saša s Jirkou, takže jsme nakonec nastoupili v sestavě: já, Láďa, Honza, Sklíčko, Michal, Vláďa, Lenka a Míla.

Rychlé vedení v zápase nám zajistil Vláďa. Soupeř proti němu zahrál sicilskou, ale než se stačil rozkoukat, stál pod matovým útokem na h-sloupci. Bílými podává Vláďa diametrálně odlišné výkony než černými...

Soupeři srovnali na 8. šachovnici. Míla nevypadal špatně, ale pak partii nevzal za správný konec a pozice se mu sesypala. Všiml jsem si, že bílými v dámském gambitu často přetahuje pěšce na c5, což nemusí být vždy dobré (každý nehraje tak blbě jako Fritz proti Garrymu), zvláště když má černý k dispozici postup e5. Přesně tak reagoval soupeř, brzy získal pěšce a drtivý útok na krále, kterému nešlo čelit. Béčkařům se letos při výpomocech moc nedaří, ale nevadí, třeba se to už v příštím zápase zlomí.

Na 3. šachovnici hrál novopečený otec Honza, který má zatím 100% úspěšnost. Ne co se bodů týče, ale co do barvy figur. Tentokrát hrál již po čtvrté za sebou černými a pokud příjde i na příští zápas, tak je pravděpodobně bude mít i po páté.. Soupeřem mu byl pan Lexa, známý to korespondenční hráč, který však má v praktické hře (jako drtivá většina koresponďáků) postatně skromnější výsledky (rozdíl cca 800 bodů). Bez Fritze a rad od velmistra Meduny (samozřejmě dobře zaplacených) to je holt těžší... Hrála se Meránská, na kterou bílý reagoval dost bezzubě, takže Honza neměl problémy s vyrovnáním. Hra se potom mohla podstatně přiostřit, pokud by Honza odevzdal dámu a dva pěšce za věž a dvě lehké figury, ale ten dal raději přednost klidnější hře. Vypadalo to na remízu, protože pozice byla dost symetrická, ale potom pan Lexa náhle vyrobil hrubku, po které Honza získal díky přechodné oběti kvality rozhodující materiální převahu a mohl si tak zapsat svojí první letošní výhru za naše družstvo.

Remízami skončily partie na 2. a 4. šachovnici. Láďův soupeř udělal ve vídeňské známou školáckou chybu 1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.f4 exf4? (místo správného 3..d5!), takže po 4.e5 musel svého koníka uklidit zpátky do stáje. Láďa však této skutečnosti nevyužil, partie se brzy vyrovnala a v koncovce se soupeři dohodli na remíze. Sklíčko si bílými v zavřené sicilce udržoval celou partii o něco příjemnější pozici, ale vzhledem k dobře se vyvíjejícímu zápasu přijal soupeřovu nabídku remízy.

Lenka hrála černými ve španělské svojí oblíbenou Cordellovu variantu (3..Sc5) a v partii použila několik svých typických manévrů v tomto zahájení jako je vývin královského jezdce na e7, postup f7-f5, výpad dámy na královské křídlo apod. Nicméně soupeř si stále udržoval určitou výhodu a přešel do trošku lepší koncovky. Tu však sehrál tak špatně, že nejen že o výhodu přišel, ale sám se dostal do nevýhody. Lenky strašný jezdec na c4 dokonale omezoval soupeřova střelce na c1. Po vniknutí černé věže na e1 nemohl bílý zabránit jeho ztrátě a partii vzdal. Když Lenka dobře hospodaří s časem tak je to o něčem jiném.

Michal se bránil proti anglické královskoindickou výstavbou a po soupeřově chybě získal výbornou pozici. V koncovce se těšil výhodě dvojice střelců a soupeř měl navíc znehodnocené pěšce dvojpěšcem. Později ještě Michal získal pěšce, takže jedinou vadou na kráse byl Michalův tradičně špatný čas (nad svým 6. tahem prý přemýšlel 40 minut...). První časovou kontrolu naštěstí zvládl a na nervy v náhlé smrti s Michalovým visícím praporkem (samozřejmě myslím tím na hodinách) už nedošlo, protože soupeř přehlédl ztrátu figury a partii vzdal.

Jako poslední se dohrávala moje partie. Hrál jsem proti panu Kudelovi, který mi již před partií sdělil, že je můj chodící bod (skóre nějakých 7:0 pro mě). Vzhledem k tomu, že soupeř má neuvěřitelně úzký repertoár a nejen že hraje stále stejná zahájení, ale i stále stejné varianty, jsem použil tzv. "one-game preparation". Vybral jsem si jednu variantu v Najdorfově sicilské (kterou normálně nehraju) a našprtal se jí do nejmenších detailů. Pan Kudela tam samozřejmě vlezl poslušně jako pejsek a po jedné jeho nepřesnosti jsem už typickým sicilským obratem navždy získal do své moci pole e5, kam se brzy chystal zamířit můj jezdec (a zkušení sicilští hráči dobře vědí, že pokud černý získá v sicilce pole e5 pro jezdce, tak zpravidla nemá vůbec žádné problémy). Potom se bílý nepříjemně se vyvíjející partii pokusil zkomplikovat nekorektní obětí figury, ale po odražení všech hrozeb mi v koncovce zbyla čistá figura navíc. Následně musel bílý odevzdat ještě druhou figuru za mého pěšce směřujícího do dámy. Očekával jsem soupeřovu kapitulaci, ale ten koncovku bez dvou figur tahal ještě téměř 20 tahů! Od KM v praktickém a IM v korespondenčním šachu bych toto tedy rozhodně neočekával.

Zápas tak skončil naším jasným vítězstvím v poměru 6:2.