Bohnice B - DDM A

Náš premiérový zápas v 1. třídě pražské soutěže družstev jsme odehráli ve středu 12.1. v Bohnicích. Čtveřice hráčů Lenka, Jirka, Vláďa a já dorazila k místnímu domu důchodců již 35 minut před začátkem zápasu. Jirkův návrh, zkrátit si chvíli ve zdejší hospodě patřící známému fotbalovému internacionálovi Ladislavu Vízkovi, jsme striktně zavrhli a po vzoru Michaila Botvinnika jsme se raději vydali na malou procházku do blízkého blázince. Jak se nakonec ukázalo, procházka byla velice prospěšná.

Oba týmy nastoupily v základních sestavách s jedinou výjimkou na 8. šachovnici domácího týmu. Podle ela se dal očekávat vyrovnaný zápas (2016 proti 2000).

Jako první skončila partie na 7. šachovnici, kde hrál černými Honza. V klidné variantě italské hry neměl problémy s vyrovnáním a po prosazení postupu f5 stál dokonce o něco aktivněji. Zdálo se mi, že po převodu věží na f-sloupec by mohl celkem dobře usilovat o iniciativu, ale Honza se rozhodl pozici zablokovat a za chvíli nebylo o co hrát. Remíza.

Druhou remízu přidal Sklíčko. Bílými toho proti Caro Kannu moc nezískal a navíc v jednu chvíli prý mohl soupeři vlézt do pěkné kombinace. Na poslední chvíli si toho naštěstí všiml a tak rovnováha zůstala neporušena.

Z naší první výhry v zápase jsme se radovali díky Láďovi. Soupeř mu přišel s více jak padesátiminutovým zpožděním a to byl přece jen velký luxus. Navíc se hrála ta varianta francouzské s 3.e5, kde se černý musí za dva pěšce zuby nehty bránit. V situaci, kdy se soupeřův praporek začínal dostávat do vodorovné pozice, obětoval Láďa zničehonic figuru, následně pěšce a aby toho nebylo málo, tak přidal ještě kvalitu. Oběti byly zjevně nekorektní, ale to nevadilo. Na šachovnici vznikl chaos, který se s několika vteřinami na hodinách prostě nedal zvládnout. Místo zisku dámy si Láďa vybral matový útok, který za něj (již po časové tísni) dopočítal soupeř a partii vzdal.

A bylo ještě veseleji, protože následovali další dvě naše výhry na 4. a 5. šachovnici.

Vláďa se proti 1.d4 bránil svým oblíbeným Budapešťským gambitem, takže bylo jasné, že v zahájení moc problémů mít nebude. Po soupeřově braní pěšce na b7 se situace silně přiostřila a Vláďa se chystal obětovat kvalitu za průvan na bílých polích. Soupeř ho ale předešel a sám obětoval kvalitu. Kompenzace však nebyla dostatečná a Vláďa s přehledem vyhrál.

Drama se odehrálo na 4. šachovnici, kde hrála Lenka. V zahájení se do soupeře opřela svým typickým postupem f4, f5, g4, ale tentokrát svou akci neměla vhodně připravenou a soupeř získal nepříjemnou protihru v centru a na dámském křídle. V začínající časové tísni mohl Lenčin soupeř několikrát přejít do výhodné koncovky, ale místo toho si vzal neopatrně kvalitu a rázem se dostal pod kola drtivého útoku. Jediným Lenčiným problémem byla silná časová tíseň. Na 10 tahů měla zhruba minutu oproti soupeřovým pěti. Lenka však časovku sehrála bravurně. Po splnění kontroly se soupeř v beznadějné pozici vzdal.

Stav byl v této chvíli 4:1 v náš prospěch a tak bylo jasné, že ze zbývajících tří partií nám stačí půlka k celkovému vítězství.

Jistotu nám dodal Jirka. Už v zahájení získal figuru a i když později ztratil (nebo obětoval?) několik pěšců, figura navíc se nakonec projevila v drtivém útoku na soupeřova krále.

Bylo rozhodnuto. Poslední dvě partie už se hrály jen na skóre.

Pavel postavil pro něj typicky komplikovanou pozici a i když se podle svých slov snažil krotit, pár obětovaných pěšců tam bylo. Nevím jak, ale komplikovaná střední hra náhle skončila ve věžové koncovce s dvěma pěšci proti jednomu na jednom křídle. Pavel měl o pěšce méně, ale to v této teoreticky remízové pozici nevadilo tolik jako Pavlův špatný čas, který nakonec partii rozhodl. Byly tam ještě nějaké spory ohledně třikrát opakované pozice, ale celkový výsledek partie to neovlivnilo.

Jako poslední jsem dohrával já. Soupeřem mi byl Ondra Matras, kterému se v našich vzájemných partiích pravidelně lepí smůla na paty. A ani tentokrát tomu nebylo jinak… V zahájení jsem se po delší době pokusil o královskou indickou, která však záhy překvapivě přešla do Maróczyho výstavby v sicilské. Tento systém jsem za černého kdysi studoval, takže něco mi v hlavě utkvělo. Bohužel po několika mých povrchních tazích mi protivník vyměnil svého špatného střelce za mého dobrého koně a bylo zle. S vypětím všech sil jsem však pozici ustál (bílý jistě mohl hrát lépe) a přešel do koncovky těžkých figur s minimální výhodou bílého. Následovalo divoké lavírování mojí dámy a soupeřova krále, kdy obě figury lítaly z jednoho křídla na druhé. Potom jsem v začínající časové tísni jsem nechal stát pěšce. Při pohledu na hodiny mi však bylo jasné, že partie rozhodně neskončí normálně, ale v oboustranně těžké kisně. Proto jsem zavřel oči a otevřel pozici na oba krále, přestože mě to stálo další dva pěšce. Následovala fáze, kdy jsem několikrát přešel kolem remízy a soupeř kolem výhry, aby nakonec drama, během kterého lítaly figury vzduchem, skončilo v pěšcovce, ve které jsem bohužel postrádal vlastní pěšce… Soupeřovo snažení o prosazení pěšce do dámy naštěstí ukončil pád jeho praporku, takže remíza. Uf.

Vstup do soutěže se nám tedy nadmíru vydařil. Jen tak dál!